IKEA prodává nábytek v rozloženém stavu. Nedělá mi to žádné problémy - nečekejte příhodu ve stylu "strýc Podger sestavuje knihovnu".

Naopak, uvažoval jsem při sestavování o tom, jak asi ten systém vznikl. Kdy někdo přišel jako první - do nábytkářské firmy - a řekl: "Pánové, my budeme dodávat lidem rozebraný nábytek s návodem, se šroubečky, v placaté krabici, ať si ho odvezou a doma sestaví sami."

Jaká bouře nevole, možná i smích, rozhodně odpor byl odpovědí! Lidi jsou nešikovní (jsou). Lidi jsou líní (jsou). Lidi nenávidí návody (nenávidí). Lidi nemají verkcajk (nemají). Pokud ho mají, nedovedou s ním zacházet (nedovedou).

A přece IKEA dodává nábytek v placatých krabicích a lidi ho kupují a sestavují a bydlí v něm.

Taky mě zajímá, že vždycky návod odpovídá realitě. Já zažil mnoho napodobenin IKRA. Díry nepasovaly, spoje nedržely. Do obývacího pokoje jsme si koupili křesílka dovezená odkudsi z Tramtárie, zrobená z nějakých exotických prutů. Vypadá náramně. Bylo k němu třeba přišroubovat nohy. Otočil jsem ho spodkem vzhůru - a ono je to stlučené hřebíky dohromady a šroub na matku nepasuje!

Nestěžuju si, vůbec ne. Jen si tak říkám, že vlastně i to, že šroub pasuje na matici, je velmi nesamozřejmé a je třeba si toho vážit, když to náhodou (nebo nenáhodu) pasuje.