Lidi se samozřejmě perou o zlevněné zboží a věru, že to není česká specialita. Získat něco výhodně, to je touha stará jako lidstvo samo. Byl jsem zaměstnaný v pražském obchodním domě Kotva a zažil jsem jeho otevvírání. Bylo to v roce 1975, za hlubokého bolševismu, a mezi lidmi se tehdy rozkřiklo, že Kotva - kterou postavila švédskástavební firma - bude plná švédského zboží. To samozřejmě byla naprostá pitomost, ale lidé jsou schopni věřit ledasčemu. Náměstí Republiky bylo narvané lidmi a musela zasáhnoutarmáda - naproti byla kasárna, sídlo pražské posádky. Žádné švédské zboží ovšem v Kotvě nebylo, ale lidi se tam tenkrát porvali celkem výživně a několik nešťastníků tam pošlapali.

Nicméně ty slevy mají jeden legrační rys. Čtu v novinách, že "vnést větší pořádek do výprodejů a slev by měla novela zákona o regulaci reklamy, kterou již schválila sněmovna a nyní ji posoudí Senát a prezident". Zákazníky by měl spíš ochránit úsudek a zdravý rozum. Jakmile jdu do slevy na jednu třetinu, musím počítat s tím, že mi utrhají knoflíky od kabátu a možná, že se na mě nedostane. Jenže filosofie dnešní doby jde jinudy. Stát, který reálně dělá pro občana písk, chce vytvářet dojem, že se o něho stará tím, že buzeruje soukromé subjekty, v tomto případě hypermarkety. Ve skutečnosti je to jen vytváření alibi a kouřové clony.