Zima je nebezpečné období pro lidi i pro zvířata. Každou chvilku z rozhlasu slyším, že D1 je zablokovaná, že tam a tam se stala tragická nehoda...
Jenže to je všechno "rádio", to se stalo někde daleko, jinde, ve virtuálním světě médií.
No a jedu poklidně podél Vltavy do správkárny, abych se tam pochlubil ťuknutým zrcátkem, a najednou vidím: hasičské auto. Pak druhé. Na loučce u řeky policejní vrtulník. Jede sanitka. Před domkem stojí lidé a někam se dívají. Přijíždí televize.
Někdo vjel autem pod vlak. Pod ten náš vláček motoráček, který se sune nulovou rychlostí do Vraného a pak někam na Sázavu, místní vláček kodrcálek. Stačí chvilka nepozornosti.
Stalo se před lety mému kamarádovi Kováříkovi, že jel na Pionýru a nedal mu přednost dědek s moto-trojkolkou zvanou "splašený montgomerák" neboli Velorex. Dohromady se nic nestalo. Můj kamarád vstal a dědek se vysoukal z Velorexu. Omlouval se vysvětlením:
"Víte, já tudy jezdím pětatřicet let, ale vy jste tudy ještě nikdy nejel!"
Což byla svatá pravda.
Jezdíme dnes a denně po známé silničce a nikdy se tam nic nestane. Až pak přijde ta jedna jediná vteřina, která to všechno zkazí.
Snažím se tu psát něco aspoň minimálně veselého, ale dneska by to nebylo upřímné.
A to ťuknuté zrcátko? Musím s ním do značkového servisu. Kdepak jsou ty doby, kdy bych si nechal u sklenáře přiříznout nové!