Silnice, to je moje oblíbené téma. Patřím k těm pošetilcům a politicky nekorektním konzervativním zaostalcům, kteří se domnívají, že silnice jsou užitečné. A jako takový trpce nesu, že prakticky za vše, co se v naší zemi změnilo k lepšímu za uplynulých patnáct let, a že je toho hodně, dost a dost, vděčíme soukromé iniciativě. I ty vesnice vypadají líp než dřív, ale zase - díky tomu, že lidé si soukromě opravují domky a - uvedu namátkou - sekají i obecní trávu před barákem.
Silice jsou státní a podle toho vypadají. Nejsou horší než za komunistů - zůstaly přesně stejné, jako všechno, co zůstalo od doby komunismu státu za jeho špinavými nehty.
Silnice z Dolních Břežan do Zvole byla šílená. Stát uměl nasázet kolem šílené silnice cedule upozorňující, že je šílená (jako to dělá na deseti tisících kilometrech dalších šílených silnic všude kolem nás). Ale teď se něco stalo a začala oprava.
Střih. Vybavuje se mi vzpomínka: před pár lety jsem byl s Míšou ve francouzském Toulouse. Měli jsme tam být čtyři dny, přijeli jsme ráno a vida - centrum města bylo rozkopané, frézovali tam vozovky na čtyřech hlavních ulicích. Měli jsme z toho protažené ksichty: pobyt v Toulouse bude setsakra opepřený.
Nebyl. Jeli jsme na výlet a když jsme se večer vrátili, práce byla hotová.
Střih zpět. V socialistickém českém Blbákově práce na silnice začaly tak, že "kdosi" nasázel všude po okolí cedule zákaz vjezdu a nikdo nevěděl, kudy se má jet a co se vlastně děje. Teprve během dneška se situace trochu vyjasnila a už víme, kudy povede objížďka. Jsem věru zvědav, jak dlouho to bude trvat. Pochopte: jsme rád, že opravují silnici. Nejsem vděčný, protože platím daně a z těch daní by se opravy silnic měly hradit především. Ale jen to říkám, že jsem zvědav, jak dlouho se těch pár kilometrů bude opravovat. Mé zkušenosti v tomto směru jsou ty nejhorší.