Bydlíme ve Zvoli na kopci nad Vltavou. Pod námi, vzdálena čtyři kilometry, je obec Vrané nad Vltavou. Čtyři kilometry silnice. V tuto dobu, někdy, čtyři kilometry ledu.
To je vcelku banální konstatování - s ledem na silnici se každý, kdo jezdí autem, setkává dnes a denně. Takže jednoho mezisvátečního dne jsem splnil všechny pracovní povinnosti a usedl do auta, že pojedu do Prahy. Ty zmíněné čtyři kilometry, to jsou serpentiny, jak řečeno, teď ledové serpentiny. Mám zimní gumy Nokian, finské, moc dobré, ale stejně to nebyl med, ta jízda. Jel jsem, jak se říká, jako s hnojem. No a dojel jsem dolů do Vraného a tam jsem si řekl, no chválabohu, mám tu ledovou horu za sebou, teď pojedu podle vody pěkně na Zbraslav a tam už to bude úplně dobré.
No jo, jenže jsem si vzpomněl, že jsem zapomněl poslat napsaný článek do redakce a že tam na něj čekají...
Takže jako mávnutím čarovného proutku se ze čtyř kilometrů ledovky stalo dvanáct kilometrů ledovky...
Mávnutí čarovného proutku? Jak poeticky se dá označit fakt, že je někdo roztržitý jako strýc Podger!