PSÍ PŘÍHODY: Zimomřiví psi
Nadále mrzne až praští. Nemusí mi to zas tak moc vadit, nosím kabát "les a lov", pod něj námořnický bretonský svetr, pod ním flanelovou košili, gatě, tlusté fusekle a boty pohory. A pejskové?
Bart se tváří nevlídně na náznaky, že by se mělo jít ven. Vystrkuje čumák ze dveří, jako by to byl nějaký velmi citlivý teploměr, a musí to být velmi silné vnitřní popudy, které ho přimějí k exkurzi do zimy a pak se hned vrací a s viditelnou úlevou ulehá na pelech, z něhož dekorativně spouští packu dolů na znamení velké psí pohody.
Iris si počíná podobně. Je ale čilejší (třebaže není o moc mladší, o pouhý rok, přičemž Bart nešediví a lidi mu hádají čtyři, kdežto Irda je šedivá psí dáma). Šmejdí a zkoumá, zvláště pak je zvědavá na to, co se děje u domů, kde nemají kolem pozemku plot (je jich tu v sousedství několik). Jsou tu i prázdné neoplocené parcely, ale ty Irda nenavštěvuje. Zřejmě potřebuje člověčí přítomnost. Prostě, zvědavá ženská, která ráda strká doslova nos do cizích věcí. Na prázdné parcele není kam ho strkat.
A tak vratce kráčíme teď už po ledu, sníh na silnici buď roztál a vypařil se a zůstal holý asfalt, nebo se spekl do podoby černého ledu. Bartovi i Irisce občas ujedou packy, ale nezdá se, že by jim to vadilo.
Závěrem něco upřímnosti: jsem rád, že se mohu sám před sebou na něco vymluvit, že jdu domů tak brzy! Je mráz, co by člověk a psi tam venku dlouho pohledávali.
