Od Barta jsem se nadál čehokoli, jen sentimentality ne. Nejvřelejší city má ke stravě, najmě pak k buřtům, to jsou ty pozitivní city. Negativní city má k jedlým psům. A umění?
To jde stranou. Naše kočka Matylda, ta se aspoň ráda dívala na televizi a když na obrazovce byly děti, chodila se do televizoru dívat, kde ty děti jsou. To byla ale mimopřádně umění milovná kočka. To Bart je proti ní naprosto amuzické hovado. Kolikrát jsem mu říkal, blbe, vnímej krásu kolem sebe, pohleď, jak zapadá slunce a tone v záplavě červánků, ale on kdepak, jen koukal, jestli někde nejde nějaký jedlý pes.
Až dnes...
V rádiu hráli "Love Hurts" by Nazareth. Bart spal dole na pelechu u dveří. Odeznělo několik prvních slov té písně a slyším dusot, Bart se přiřítil, vytřeštěně usedl před reprobedny a poslouchal. Slyšel toto:

Love hurts, love scares,
love wounds and marks
any heart, not tough
or strong, enough
to take a lot of pain
Take a lot of pain
love is like a cloud
holds a lot of rain.

Tak tohle se mu líbí!
Láska dobolela a on otráveně vstal a odebral se zpátky na svůj pelech snít o lásce, která bolí.