S tenisáky a Bartem je to jinak. Bart je důkladně používá a pokud existuje převtělování duší, tak do Bartových tenisáků jsou zaklety duše velkých hříšníků.
Bart ovšem také miluje procházky a na procházku chodí s košíkem na hubě. Košík a tenisák, to nejde dohromady. Pokusil jsem se několikrát nasadit Bartovi košík tak, aby měl svůj milovaný tenisáček uvnitř. Marná snaha. Tenisák není žádný pingpongový míček. Huba vycpaná tenisákem se prostě do košíku nevejde.
Tohle ovšem Bart nechce pochopit. Chtěl by všechno, jako David Rath. Musí se ale jednoho nebo druhého vzdát - procházky nebo žvýkání tenisáku. Nakonec to vyhraje procházka, ale je to těžký boj, Bart se několikrát vrací, váhá, má žal v oku.
Až se vrátíme, tenisák tu na tebe bude čekat, slibuju Bartovi. I to je marná snaha. Pejskové žijí přítomnou chvílí a na sliby nedbají. Tady a teď a všechno, to je jejich zásada, takže trochu násilí je zapotřebí, abych Barta od jeho lásky oddělil.