Už před několika dny jsme narazili na kocoura, který měl malý respekt před Iris. Asi usoudil, že před tak provokativně bílým psem nemusí utíkat, on, kocour černý a vyblejskaný jako pinglova šrajtofle.

Jenže dnes to bylo jiné - zmíněný kocour byl stejně bílý jako Iris! Seděl celý schoulený u garáže jednoho domku. Iris si ho nejdřív nevšimla, pak se zastavila, ohlédla se a nevěřícně strnula. Je tohle možné?
Taky jsem zaznamenal něco bílého. Myslel jsem si, že je to hromádka sněhu a že si Irda myslí, že je to kocour. Ovšem čím déle jsem se na tu věc díval, tím více se měnila v kocoura, až se z ní stal kocour.
Nezdálo se, že se Iris bojí. Ležel a hleděl. Iris se pomaličku přibližovala. Když se dostala na dva metry, kocour vstal a naježil se, prohnul hřbet a dělal bizóna.
V tu chvíli už jsem na Iris hulákal tak mocně, že jsem mohl toho kocoura polekat, kdyby byl bojácnější - ale nebyl bojácný. Naštěstí jsem polekal Iris, takže neochotně, štěkajíc, odešla.
Pak se na mě vyčítavě podívala.
Nebýt tvého srabáctví, udělala bych z něho čtyři tajtrlíky!
Nechám si od Iris vyčítat srabáctví. Je to pořád lepší, než jet na veterinu s rozsekaným čumákem (jejím).