Pod stromečkem i pejskové něco našli, přinejmenším u nás to tak bylo. Bart i Iris dostali své a pochutnali si, to se ví, že dárky pro pejsky produkuje spíš uzenář, než čepičář nebo knihkupec.

Otázka ale je, zdali si to uvědomují, zdali si dostatečně váží toho, že buřtík nalezený v balíčku pod stromečkem je mimořádný jev a že by ho nebylo, kdyby zemská osa nebyla tak zvláštně nakloněna, že právě v den nově nalezeného buřtíku se Země začne přiklánět ke Slunci, den se bude prodlužovat a sluníčko bude posílat k povrchu zemskému svoje paprsky v úhlu příznivějším jak pro lidi, tak pro pejsky.

Velkou radost ale Bart nachází teď, po vánočních svátcích. Na procházku jde kolem kontejnerů pro tříděný odpad. Nejvolnější je kontejner pro sklo,zdá se tedy, že s naším alkoholismem to není tak strašné, jak v novinách píší. Plnější je kontejner na plast, ovšem překypuje nádoba na papírové obaly. Městské úřady si na sebe upletly bič, když zřídily tyto sběrny tříděného odpadu. Občan odnáší prázdné krabice a vrší je kolem kontejneru se svatým pocitem, že koná dobro. Bart miluje tyto krabice. Většina z nich voní kovem, plastem a laky, ty předměty, které má Bart opravdu rád, se obvykle nedodávají v krabicích. Jenže Bart je pes velmi zvědavý a rád odhaluje tajemství. Zejména taková, která jsou ukryta někde uprostřed pyramidy krabic. Doba ponorů do hromad listí je dávno za námi, nořme se tedy do krabic, říká si Bart.
Hromada krabic u kontejneru není nikterak krásná na pohled. Nemyslím, že by jí Bart mohl svým počínáním v tomto směru nějak významně přispět. Raději ho odvádím, ale až po chvilce. Přece jen mu přeju, aby si taky svoje Vánoce užil.