Už brzy půjdeme s pejsky na očkování. Blažení pejskové, jelikož nepojedli ze stromu poznání!
Však by pojedli, kdyby na tom bájném stromě v zahradě Eden rostly buřty anebo aspoň sušenky zvané bebéčka, to by přinejmenším Iris byla schopná skákat do závratné výšky a poznala by, zač je toho loket - božího hněvu.
Leč historie šla jinudy a ze stromu poznání pojedli Adam s Evou, takže ve výsledku se očkování bojíme my a ne pejskové.
"Musíme jít s pejskama na očkování," říkáme si každý den a myslíme na to, jak se kalendářní datum blíží datu v očkovacích průkazech.
Zavedli jsme simultánní očkování Barta s Iris, protože oni tvoří dvojku a jeden jistí druhého. Bart se očkování nebojí, dokonce si ani nevšimne, že ho někdo někde vzadu štípnul do kožichu. Zato Iris se bojí strašlivě a kdyby u Pelhřimova během očkování zahřmělo a ještě někdo vystřelil rachejtli, možná, že by ji trefil šlak.
Takže to všechno rozebíráme a strašíme se, že Irda bude šílet a že třeba ta její nervozita přejde na Barta a on taky zpanikaří a na stará kolena se z něho stane strašpytel.
Jeden můj známý tomu říkal "syndrom vlaku".
Nepříjemnost se blíží, jako když přijíždí vlak do stanice, najednou je ho plno, je obrovský a zakrývá náš obzor a pak odjede a mizí a je maličký a nakonec není vůbec.
Už aby to bylo.