Tuhle záhadu jsem nikdy nerozřešil a stojím za ní i teď, kdy začíná sněhová sezóna. V sobotu přišla první nadílka a teď, v pondělí večer, jsme živeni meteorologickou předpovědí vánice po půlnoci.
Až nastane, pejskové půjdou ven. Pochopitelně. Budou hamtat tlapkami ve sněhu, samozřejmě, jak jinak, nejsou to vznášedla. Až se vrátí, bude třeba jim tlapky ošetřit.
Řekl bych, že suchý hadr je na mokré tlapky ta nejlepší medicína.
Dámy se na to dívají jinak. Tlapky jsou nejen mokré, ale i špinavé a tudíž je třeba je šetřit mokrým hadrem, aby se špína smyla.
Už dávno jsem přestal namítat a protestovat. Výsledek je vždy stejný - ošetřený pes kráčí a zanechává mokrými tlapkami špinavé stopy. Může nás hřát vědomí, že jsme pro zdar věci učili maximum.
I když, ve skrytu duše, si myslím, že tím maximem by byl suchý hadr, ale tuhle heretickou myšlenku mohu svěřit jen virtuálnímu papíru Neviditelného psa.