Dokud to bylo jen tak babí léto, Bart byl v klidu. Vyhledával stín - to Iris vždycky leží na sluníčku a Bart opodál v chládku, nebo dokonce si chladí břicho na dlaždičkách. Teď už je celkem chladno, takže tenhle problém odpadl. A několik ranních mrazíků se zasloužilo o to, že listy konečně přestává bavit jen tak viset na větvích a houfně padají k zemi. Vítr je honí a nahání do prohlubní a rigólů.

Právě to se Bartovi líbí nejvíc. Nikdy ho to neomrzí. Narodil se v září, takže je možné, že někdy na přelomu října a listopadu přišel na to, jak je svět krásný a hromady listí ho okouzlily a zůstal tomu okouzlení věrný.

Může vám připadat,že je to groteskní představa - okouzlený Bart.

Ale to byste ho museli vidět, s jakou láskyplnpu náruživostí se noří do hromad čerstvě spadaného listí. Až začne pršet, listí splihne a Bart si ho přestane všímat. Bude se dál věnovat pátrání pojedlých psech. Čas listí nastane zase až za rok.