A Iris? Ta je nadšená. Kolem nás se míhají zajímaví pánové (jak já se těším, až nastane den a podívám se z okna a neuvidím žádného zajímavého pána!). Pánové sice lomozí, a to se Iris nelíbí, ale také usedají a svačí. Musí svačit. Dělají těžkou práci a kdyby nesvačili, padali by jak mouchy. Takže svačí a nechávají kolem sebe slupky od salámu a kosti a konzervy.

Iris ovšem na ně má i výchovný vliv. Takový pes, to je živel podobný oceánu. Jakmile jste na lodi na moři, všechno musíte mít pod kontrolou a dohledem, jinak šup, spadne to do vody a už to neuvidíte.

Na stavbě, pokud jste zedník milující chleba se špekem, mějte chleba se špekem někde, kam Iris nedosáhne. Jinak šup a je po špeku, chleba přijde na řadu později. Vyzkoušeno.

Zdaleka ne všechno na stavbě voní. Například věc zvaná penetrace, černá tekutina, kterou se napouští beton před tím, než se na něj přivaří izolační vrstva. Čekal bych, že se penetrace nebude Iris líbit a vskutku, nelíbí.

Že ale bude Iris s oblibou ležet na čerstvě přivařeném černém izolačním papíru (nebo co to je), to mě věru překvapuje.