Už jsem se tu několikrát zmiňoval o tom, jaký vliv má Bart na Iris. Než se oni dva setkali, Iris byla něco jako schovanka vychovaná v klášterní škole. Dnes je to drsná psí žena, která se s ničím nepáře a je schopná se porvat se smečkou bullmastifů (pokud bude mít Barta za prdelej). Však ji taky musíme občas s Ljubou krotit, když zapomene, že Barta za prdelej nemá a že tedy není záhodno vyprávět vlčákovi s hlavou velkou jak kýbl, že je debil a smrdí po kočkách.
OK, dnes jsme byli v kompletní sestavě i s Bartem a Irda mohla svoji emancipaci jak se patří rozvinout. Vynadala několika nevinným pejskům (které Bart velkoryse přehlídl) - a když čůrala, zvedla nohu!
Tak to mě, prosím pěkně, trochu pohoršilo. Emanova packa by měla mít svoji hranici. Holčičky by měly nechat packy na zemi.
I když... proč vlastně?
Třeba jednou bude mít Irda pomník, jako ta černoška, která odmítla před padesáti lety v autobuse pustit bělocha sednout. Je to první emancipovaná psí slečna, která čůrá se zvednutou nohou. Nebo přinejmenším první, o které se píše v Neviditelném psu.