Iris je osoba smířlivá, konflikty nevyhledává a pojem "jedlý pes" je pro ni neznámý. Pravda, za ty dva poslední roky se od Barta hodně naučila a dovede mu být zdatným sekundantem, přinejmenším jako kibic a hecíř. Zatím je tu bez Barta a musí se světem protloukat sama. Cizím pejskům se tedy pokud možno vyhýbá.
Jen jedna kokršpanělka jí výrazně nepadla do oka a taky ta kokršpanělka si o ní myslí opravdu ale to nejhorší. Když jdeme kolem plotu, kde kokršpanělka bydlí (a nechává tam bydlet i lidské osoby), Iris zrychlí, pak se rozběhne a vzápětí nastává krátká, leč prudká výměna energických názorů.
Jak vznikla ta nevraživost? Zase mi to připomnělo anekdotu. Je to o tom chlapíkovi, kterému zkrachovala banka, ve které měl úspory. Pak přišla vichřice a shodila mu strom na auto. Vyhořel mu dům. A nakonec mu i vítr sebral čepici.
To už nevydržel, v zoufalství padl na kolena, vztáhnul ruce k nebesům a zvolal: "Bože! Bože! Za co mě tak trestáš?"
"Nevím," ozvalo se shůry. "Ale ňák mě sereš."