PSÍ PŘÍHODY: Bartův desátý sníh
Protože je ranní ptáče, nikdo ho nemusí z pelechu heverovat jako salonní dámu Iris. Hrne se ke dveřím a tančí u nich a kouká, kdy už se půjde a nenávidí každé zdržování, obouvání a navlékání kabátu.
Jenže pak se otevřou dveře a on spatří bílý koberec.
Nevrle a užasle se otočí:
Tak co tohle má znamenat?
To je přece sníh, Barte, odpovídám. Je zima, ochladilo se, vítr přihnal sněhové mraky a voda má tu vlastnost, že při určité teplotě mění skupenství, přestává být kapalnou, přechází do skupenství pevného a pokud je v mracích, děje se tak krystalicky a těm krystalkům říkáme sněhové vločky a ty pak padají dolů a tomu jevu říkáme sníh.
A takovou pitomost sis vymyslel jako omluvu, pane? dí Bart a znechucení v jeho zraku je ve skupenství pevném, krystalickém.
