Podruhé za deset let svého života dostal Bart na frak a zase to byla doga. A zase v tom byl Bart ve všem všudy nevinně - s košíkem a na vodítku a doga košík neměla a vytrhla se svým pánům.

Co je to platné, na velikosti záleží a Bart, jak se ukázalo při nedávném očkování, váží 47 kg, kdežto ta doga byla dvakrát větší a jistě o třetinu těžší. Byl to útok jako když se valí slon a bum, Bart ležel na zádech.

Když se to stalo poprvé, doga ho kousla a byl jsem s ním na veterině. Tam se mě pan doktor ptal, kdo ho pokousal, a když se dozvěděl, že doga, uklidňoval mě:
"Tak to nic není, dogy nemaj žádnej skus."

Nevím, jaký skus měla tahle doga, naštěstí se podařilo ji odtrhnout, takže Bart byl jen oslintaný.
A zkroušený a potupený. Je to sportovec, za jedlé psy pokládá jen velké černé chlupaté, od malých si nechává nadávat a co se fen týče, k nim se chová dvorně, i když se vděku nedočká. Prohra ho mrzí. Stokrát si může opakovat, no jo, já byl na vodítku a ten druhej ne. To jsou jen slova a prohra je prohra.

Doufám, že mu osud nedá příležitost k odplatě.