Přelom roku zastihl mne a moji ženu Ljubu Krbovou v Indii, v posvátném městě Varanasi. Redaktor Neviditelného psa Jirka Wagner byl jeden z prvních, komu jsem v pondělí večer volal, sotva letadlo zastavilo na ruzyňském letišti.
"A byl nějaký Podger?" zněla první otázka.
Podger, to je ve slovníku Psa případně Hyeny synonymum pro potřeštěné zmatkářství. Mám k podgerismu sklony, netajím se jím a obvykle po návratu z cest tu dávám k lepšímu půl tuctu podgerských historek. Tentokrát nebude nic takového. Pravda, byly situace napínavé, třeba hned zkraje, když Delhi nepřijímalo a po hodinovém kroužení nás odklonili do Ahmadabadu, ono je to daleko bratru devět set kilometrů, asi jako kdyby vás místo do Prahy posadili do Paříže. Což by nemuselo být tak špatné, až na to, že nás čekal spoj Delhi – Varanasi a to letadlo lítá jen jednou denně, aj vaj, to bylo napínavé, těch osm hodin zpoždění, to pobíhání po letišti, které má rozlohu jako Vysočany. To ovšem nebyl podgerismuis, to byl důsledek indického špecifiká, kterému máme sklony říkat zcela prostě bordel. Psal jsem si dokonce deník a zrediguju ho a opatřím obrázky a vyvěsím na internetu. Zatím vám tlumočím Šivovo požehnání.

Jo a Noře se daří dobře, byla celou tu dobu u Anny Marie - a kupodivu nás vítala, oni pejskové po návratu dávají najevo, že jste je urazili tím, že jste si dovolili odjet. To se tentokrát nekonalo, Nora vítala a byla hodná, takže jsme ji nemuseli strašit vyprávěním, jak se mají pejskové v Indii.

Její první zima

Nora vstoupila do svého druhého kalendářního roku – a do devátého měsíce svého života. Je ve svém světě dobře orientovaná. Ví už, co se sluší a patří, trefí domů, neskáče pod auto a když ji auto mine, ví, že se nedá chytit. Takových užitečných znalostí zná desítky. No a taky ví, co je to roční období zvané zima.
To je takové údobí, kdy je nebe šedivé a země blátivá. V zatáčkách se musí dát pozor na smyk a to bláto odletuje od tlapek na bříško a na slabiny. Nedoporučuje se válení na zádech, protože to pak člověk – pes je doslova celý hnědý a nemine ho sprchování. Ale jelikož ho sprchování po procházce nemine tak jako tak, je to vlastně jedno.
Jen tomu Nora nerozumí: proč se procházce říká procházka? Spíš by to měla být běhavka.
Jenže slovo běhavka má svůj význam už neblaze obsazený. Zůstaneme tedy u procházky.