BEST OF HYENA: Zpátky doma
Vrátili jsme se po týdnu pobytu u kamarádů na chorvatském ostrově Brač. Nora nás nadšeně uvítala, ovšem stěžovala si, že je vedro, na jaké nepamatuje.
My taky ne, ujišťovali jsme ji. Ono je to pamětnictví opravdu hodně relativní věc.
Vedro jsme přečkali v klimatizovaném autě, takže jsme ho fakticky poznali jen z dohledu a jenom maličko na vlastní kůži. Z té Brače jsme putovali poctivých třináct a půl hodiny od domu k domu a je to fakt dlouhá míle. Asi nejhorší míle je na chorvatsko-slovinské hranici. Bylo to jakž takž dobré, ale stejně jsme tam vykysli půl hodiny. Žádná šikana typu "vystupte si, otevřete kufr" a podobně, jak to bývalo za starých dob třebas na enderácké hranici. Jen ukážete pasy a jedete. Jenže i tak vykysnete půl hodiny, a to jsme jeli ve všední den, ne ve špičce. No a protože si dělají naschvály, není to tak, jak to bývalo na česko-německé hranici, kde to spojili a odbavovali najednou. Tady kysáte u Chorvata a pak kysáte u Slovince. Přes Slovinsko jedete jen kousek, ale stejně to tam mají zařízeno tak, abyste zaplatili za měsíční dálniční známku třicet eur. Opravdu hodně vychytané.
Což nic nemění na tom, že je Chorvatsko krásné, moře nepředstavitelně čisté, výborně se tam jí a pije a je to tam po všech stránkách super. Jen je škoda, že to moře nezačíná někde u Mikulova.
Na návštěvě
V podvečer jsme navštívili Pepu s Věrou a jejich Fanánka. Fanánkovi bylo horko a mrzutě odolával pokusům naší pointry vyburcovat ho k nějaké té hře. Fanánek už dávno přišel na to, že se Nora neodváží za ním vlézt do domu jeho psím průlezem, takže má uvnitř bezpečné útočiště. Pokud... nejsou otevřené domovní dveře, což byly. Takže nasadil politiku pasivního odporu a doufal, že dorážející Noru odradí svým otráveným ksichtem.
Vzdá Nora hru? Kdepak. S Fanánkem nic nebylo, tak si na zahradě utrhla rajče a kutálela si ho po trávníku.
I když - o tom nepochybuji – by mnohem raději kutálela Fanánka.
Nora po průtrži
Byla to vykutálená situace. Odpoledne jsem v altánku hrál s Dominikou a její kamarádkou Kačenkou prší – a strhla se průtrž mračen a valila se voda, že ji okapy nestačily brát. No a Ljuba s Norou byly ve Zlatém údolí na procházce. Chytlo se to zrovna když byly nejdál od domova, takže se vrátili dva vodníci. Byl mezi nimi zásadní rozdíl. Ljuba byla vodník v pravém slova smyslu, kdežto Nora byla spíš bahník. Na fotce její bahenní kamufláž není zas tak moc vidět, ale aspoň trochu. Druhá fotka zachycuje situaci po očistě. Podotýkám, že to není akt rdoušení... je to frotýrování suchým ručníkem.
Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena