BEST OF HYENA: Zmizela Nora

Byla to taková patálie – snažili jsme se s Ljubou narovnat kamennou lampu, ta spadla, drobátko se poškodila (víte o dobrém lepidle na kámen?) a radostná nálada z toho nevznikla. Do toho přišly ještě nějaké zmatky, Ljuba jela na návštěvu, já zůstal doma sám a jak tak jsem doma sám, koukám, že jsem až moc sám. Kdepak je Nora?

Gari leží na svém křesílku a tváří se pohodově. Nora je pryč.
Hned jsem běžel k brance. Ono se někdy stane, že pejsek proklouzne. Ani Nora, ani Gari nejsou utíkací, když se tohle stane, zůstanou před brankou a domáhají se vstupu. I to se stalo, že lidi šli kolem a zvonili, že máme venku psa. Garáž. Kotelna. Nora nikde. Volám na zahradě. Nepřibíhá. Nahlížím do všech koutů. Volám telefonicky Ljubě, jestli ji náhodou nevzala k té kamarádce, jestli ji nemá v autě. Nemá ji v autě.
Nakonec jsem ji našel přikrčenou v křoví v koutě zahrady, vedle dětského domečku. Spadla lampa. Tak aby to nebylo na mě… myslí si pejsek a dalo dost práce mu to rozmluvit.

Pomalu po jednom

Gari je už skoro v pořádku. Tlapku už jen nadlehčuje, ale i to je známka, že se musí šetřit.
Zatím jsme to řešili procházkou nadvakrát. Ljuba s jedním psem jinam a já s druhým psem jinam. Jde to, ale je to po měrně náročná záležitost. Ale je fakt, že to funguje, jakmile je jedna nebo druhá sama, chovají se jako psíček gaučáček. Jakmile jsou spolu, vylítnou na louku a provádějí tam alotria.

Dejme ale tomu, že už je světlo na konci tunelu. Už dnes vyrazíme společně na plném počtu tlapek.

Inteligentní pes

Odpoledne jsme s Ljubou pracovali na zahradě. Gari se takových aktivit neúčastní. Leží na svém křesílku a pokud chce být mimořádně solidární, kouká oknem, co děláme.

Nora drží basu. My pracujeme, odklízíme nějaké neřádstvo od cypřiše nedaleko altánku. Nora leží, žvýká klacek a přihlíží.
Neřádstvo zvládnuto, smetí nashromážděno v kontejneru. Je to trvale udržitelný mulč, mám za úkol ho dopravit do protilehlého kouta zahrady. Napadla mě chytrost: proč bych se měl plahočit s kontejnerem? Naložím na dvoukolák rudlík a odvezu ho. Přistavím rudlík, naložím kontejner.
Nora odchází. Připojí se ke Gari a také kouká oknem.
Říkám si: Ten pes má nějaké slabé nervy. Nemá ráda inovativní postupy.
Pozdější výzkumem ověřeno: Ljuba si myslela – nechám ho ten kýbl dopravit do kouta. Snad na tomhle nic neposere.

Nastává chvíle činu. Nora kouká oknem, Ljuba je zády, vezu kontejner na rudlíku. Najednou, ouha, drneček, kolo se zvedne, rudlík se zhoupne a kontejner se přesune. Všechno se vysype.
Nora: Já to věděla! Ještě že jsem u toho nebyla.
Ljuba: On posral i tohle! Je to možný?

Možné je prakticky všechno, milé dámy. Naprosto všechno.

Chodí bouřka okolo

Dneska to není moc o psech – jenom o tom psím počasí, i když, na druhou stranu, za psí počasí obvykle pokládáme opak toho, co teď u nás panuje. Když je psí počasí, má pršet! Ve Zvoli vyhlížíme déšť a bouřky od pátku. Občas se dostaví – přivalí se černé mračno, slyšíme burácení vzdálených hromů a pak se to rozplyne. Naposledy včera. Vracel jsem se z Prahy, dojel k Břežanům a pronásledoval mě černý mrak. Volal jsem Ljubě, aby ji snad nenapadlo vydat se s pejsky na procházku. V Břežanech pak ještě pršelo, ale ve Zvoli, tam nepadla kapka.

Poučení z toho není žádné. Je to prostě tak: všude prší, u nás ne. Propustíme psy a koupíme si velbloudy.

Jedenáct milimetrů

Tak dlouho jsem skuhral, jak se nám déšť vyhýbá, až… Odpoledne, pejskové otravovali, Ljuba hlídala Eliáška, šlo se na procházku. Mraky byly temné, ovšem ty zkušenosti posledních dnů otupily ostražitost. V úterý byly také temné a všude kolem lilo a u nás ne a před tím to bylo taky tak. Navíc vítr vanul od Okrouhla a nad Okrouhlem bylo jasné nebe. Nakonec jsme se rozhodli pro minimalistickou procházku, jen tak kousíček, malinký okroužek.

Spustilo se to, když jsme na tom okroužku byli na nejvzdálenější straně. Ljuba pádila, tlačila před sebou kočárek s Eliáškem, dvě schlíplé psice klusaly dva metry před ní. Já neklusal. Proč? Namlouval jsem si, že je ten déšť příjemný.

A víte, že jsem tomu skoro uvěřil?

Těch jedenáct milimetrů jsem naměřil v dešťoměru, který jsem dostal od kamaráda Karla.

Návrat domů

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena