Naše Iriska, dej jí pánbu věčnou slávu, měla zásadní životní poslání. Střežila naši jihozápadní hranici před vpádem kocourů. Lehávala na svém pelíšku u prosklených dveří. Podřimovala, avšak stačilo, aby se na hranici objevil jen jediný kočičí chlup, a už startovala, bylo třeba jí dveře otevřít a následoval raketově úderný útok. Nikdy žádnou kočku nechytila. Mám mnoho důvodů, proč si myslet, že se o to ani moc nesnažila. Jisté je, že kočky se našemu území vyhýbaly a Iriska mohla právem prohlašovat: „Nebejt mě, je to tu samej kocour.“

No a teď Iriska není a je to tu samej kocour.
Nejdrzejší chlupatec je barvy neurčitě mourované s bílými fuseklemi. Snažím se Irisku zastoupit a zaháním ho štěkáním, ovšem můj psí projev je naprosto nedostatečný. V sobotu jsme tohoto tvora načapali dokonce v krmítku!

Je nabíledni, co by pomohlo, nebo spíš – kdo by pomohl. Zatím jsme ale nedozráli k angažmá nástupce. Brzy přijde jaro a ptáčkové se už obejdou bez našeho krmítka. Ale jednoho dne to přijde. Místo u dveří bude zase obsazené. Jihozápadní hranice bude opět bezpečná. Neprojdou!

Tak se ukaž, Adélo!
Naší GPS říkáme tradičně Adélo – tedy říkáme tak paní, která je uvnitř zavřená a radí, kudy odbočit. Posledně, když jsme jeli do Benátek, se moc nevyznamenala. Netrefila do Vídně a tvrdošíjně vedla obrázek autíčka vedle silnice a pak, když došlo a lámání chleba, pravila:

“Za tři sta metrů odbočte severovýchodně“.

Navštívil jsem tedy naši gépéeskárnu a tam mi nasadili úplně novou mapu. Zkoušel jsem ji, aby mě zavedla z centra domů, tedy z Hálkovy ulice k nám do Zvole. Mám tam nastaveno „nejrychlejší trasa“. Provedla mě těmi nejbizarnějšími zákoutími našeho města, ale nakonec jsem se domů přece jen dostal. Večer jsme se chystali ke Knéblům, do sousední vesnice Oleško. Čekali nás v osm, zavolal jsem tedy Jiřímu, že jedeme podle GPS a pokud bychom se do půlnoci nedostavili, ať zavolají vrtulník s termovizí.

Nedošlo na katastrofický scénář. GPS Oleško nenašla, takže jsme jeli po paměti.

Uhozený žižkovský masopust
Byl jsem na Žižkově podívat se na masopust mockrát, ale tak bídný jako ten letošní jsem nezažil. Nevím, co se to stalo, ale masek bylo pomálu. Nechyběli hasiči, ti tvoří půvabný akcent masopustních průvodů, ale jejich důstojná přítomnost byla snad jediná potěšující perlička v moři šedi. Chabý pokus o nashromáždění rekordního počtu "žižkovských Pepíků" vyšel naprázdno. Je třeba ocenit snahu hrstky nadšenců vyšňořených do tradičních či netradičních maškar, bylo jich bohužel pomálu. Málokdy se u mne setkáte s pláčem na téma "bejvávalo dobře". Tentokrát si zaskučím: i loni bylo nepoměrně líp!

Sedmá verneffka je hotová
Už čtvrtým rokem pokračuji na projektu Verne pro 21. století. Nakladatelství Albatros vydává Vernovy romány (19. století) s ilustracemi Zdeňka Buriana (20. století) v mém převyprávění z 21. století. Nedávno vyšly Dva roky prázdnin coby šestý svazek řady a dnes tedy nesu do nakladatelství rukopis románu Zemí šelem.

Hlavní technickou atrakcí je zde umělý slon poháněný parním strojem. Pokud jste knihu nečetli, pak dodám, že nejde snad o nějakého slona na kolečkách. Ne, je to kráčející plechové zvíře s komínem v chobotu. V jistém smyslu je to nejfantastičtější Vernův vynález. Letadla létají, ponorky se ponořují, na Měsíc se létalo a kdyby se chtělo, létat by se zase začalo, jen s těmi kráčejícími mechanismy je to ještě slabé. Před časem tu byl v Praze na návštěvě japonský robot Asimo. Byl v Národním muzeu, položil k bustě Karla Čapka kytici, ale odejít naproti přes ulici do Macdonalda by nedokázal. Zato Vernův slon by přešel celý indický kontinent z Kalkaty do Mumbaie, nebýt nepříznivých okolností... ty prozrazovat nebudu, o nich je ten román. Ale polovinu té cesty v pohodě urazil bez jediné poruchy! No a obálka chystané knihy je už také hotova, vypadá takto:

Ale aby bylo zcela jasno. V originálním románu se tygři masivně střílejí, kapitán Hod se svým sluhou Foxem tu soupeří, kdo dřív odpráskne 50 tygrů! Tak to ne. Já vraždění zvířat pro záíbavu absolutně odmítám, i v knize. Tenhle tu kuli dostal, když už to Mistr Burian namaloval. Ale bylo to v sebeobraně!

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena