Taková je smutná pravda, opískoval jsem Ljubě jejího Hondu Civika. Vyjížděl jsem ze vrat, jenže jak je sníh, vrata se chovají vrtošiivě. Jsou to vrata dálkově ovládaná na elektrický pohon. No, takže jsem zmáčkl puntík, v zrcátku jsem viděl, že se otevřela, rozjedu se a bum, vrata se zavřela a třískla do levého zadního blatníku zmíněné Hondy. Hýml, už jsem si i svého Subaru takhle opískoval, když byl zbrusu nový.

Subáč taky neprochází zimou bez úhony - onehdy jsem s ním parkoval v Idifu na dvoře a ze střechy spadl sníh nebo led nebo kominík, zkrátka, na kapotě mám prolákliny.

Dlužno podotknout, že Ljuba sice prskala, ale jen málo a krátce, což jsem kvitoval s povděkem.
Čemuž se nebudete asi divit.

Co dělá Monty
Ano, už dlouho jsem se tu o Montym nezmínil. Připomenu celý příběh. Anna Marie, dcera mé Ljuby, je na ročním Erasmu v Německu a o její dva osmáky egu se staráme my. Jeden skončil špatně, Anna Marie byla u toho, nikdo za to nemohl, prostě Barnie byl poděs a spadl ze schodů. Hledali jsme umístění pro jeho kamaráda ba dokonce biologického bratra Montyho - osmáci jsou neradi sami.
Nepodařilo se. Takže musíme se chovat jako osmáci, stát se osmáky.

Montymu otevíráme dvířka klece. Když jsme dole v kuchyni - jídelně, přiběhne za námi. Pozoroval jsem, jak běhá po schodech: je to, jako kdybyste vzali surfovací prkno a pustili ho schodištěm dolů, pojede po hranách. Tak to dělá Monty. Panáčkuje po kuchyni jako surikata - a když dostane kolečko mrkve, popadne ho a bleskově zmizí.
Představuju si ho, jak o tom vypráví jinému osmákovi:
"On je tam jeden velkej a jedna velká. No a oni mi dají kolečko mrkve a já ho vezmu a zdrhám, co mi nohy stačí, jinak by mi ho zase vzali a sežrali sami."
"A už ti to někdy udělali, sebrali ti to kolečko a sežrali?" zajímá se přítel osmák.
"Ne," odpoví Monty. "Já jsem zatím vždycky zdrhnul včas."

Monty a Iris
Když se před někým zmíním o tom, že máme doma Montyho, osmáka egu, což je prakticky myš, obvykle následuje otázka, co že na to říká Iris. To je lovecký pes. Monty se občas volně pohybuje po bytě a pak ovšem je taková otázka zcela na místě. Ti dva se občas musí setkat. No a když vezmeme v úvahu, že pes dovede chytit mouchu nebo vosu v letu, taková otázka musá být podbarvena starostí.

Oba se učili diplomatickému jednání od stejného mistra. Prostě jeden druhého ignoruje. Iris po většinu dne je na svém pelechu pod psacím stolem v mé pracovně. Monty do pracovny neleze. Určitě ho to tam velmi láká, protože by v mé pracovně našel mnoho chutných kabelů (rád žvýká izolaci). Ale předstírá, že moje pracovna a Iris v ní neexistují. No a když pak je Iris v obývacím pokoji, kam Monty občas zaběhne vyprosit si lupínek sušeného banánu nebo slunečnicové semínko, Iris jen zvedne hlavu.
"Cože? Myš? Ne, to se mi jen zdálo. V takové domácnosti, a myš? Holý nesmysl."
Pak opět hlavu položí a podřimuje dál, zatímco Monty kolem ní rejdivě ťapká na svých studených nožkách.
Ano, takováje pravda - Monty má velmi studené nožičky.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena