Zimní čas… jak jim to říct?
Zase jsme posouvali hodinky. V mobilu a na počítači to jde automaticky. U postele mám elektrický budík, řízený rádiem. Z nějakého důvodu ale po změně času dlouho váhá, než s hodinou hne. Ale nakonec hne. A pejskové?

V deset se jde spát. Co na tom, že donedávna deset je dnešních devět? Prostě, je čas a jde se spát. Opravdu nevím, jak jim čas v hlavě přenastavit.

Na budíku to taky nevím. Věřím, že to Gari s Norou mají v hlavě stejně zařízené jako ten budík: samy se přenastaví, až usoudí, že to tak má být.

Já ti to říkal
Kolikrát Gari podlezla pásku elektrického ohradníku a šla očuchávat koňskou pastvinu? Říkal jsem jí, nelez tam, dostaneš prdu.
Dostala prdu.
Vykvíkla a koukala na mě. Top Nora, té by se to nestalo. Ta se koní bojí a drží se mě, když jdeme kolem. Spíš se snaží nejít kolem.
Gari je průzkumník a průzkumníci dostávají prdu. To už patří k věci.

Nastal čas čelovek
Ljuba poptávala čelovku. Bezděky jsem se podíval na hodiny. Teprve sedm… No jo, zimní čas. Dvě fáze: nejdřív čelovku najít, pak ji nabít. Jak rád jsem ji na jaře odložil…

Zatím to musíme vydržet s baterkou v mobilu. Pejskům je to zjevně jedno. Hrnou se ven, tma netma, čas nečas.

Pejskové musí potmě
Včera jsem tu hlásil, že je třeba mobilizovat čelovku, baterku co se připne páskou na hlavu. Svítící obojky mám v patrnosti. To proto, že občas nemohu najít standardní obojek a sáhnu po svítícím. Teď, když je po sezóně klíšťat tím nic neriskuju.

Čelovku jsem našel, ale byla pochopitelně vybitá. Vím že se tyhle věci nabíjejí konektorem USB micro (to je ten hodně placatý). Kam se ale ta věc strká? Opět jsem si osvěžil svoji nenávist vůči mistrům průmyslového designu. Ti se snaží ukrýt všechny vypínače a ovládací prvky a vstupy, aby mohli realizovat svoje krásno. Při pokusu odkrýt slot pro USB jsem si zalomil nehet na palci. Takže dnes večer, opět jdeme s baterkou v mobilu. Tam je napájení i ovládání jasné.