19.3.2024 | Svátek má Josef


BEST OF HYENA: Že by je šlo sprdnout?

2.1.2020

Při odchodu z domu Nora vždycky ječí. Je to pitomé, je to zbytečné, ničemu tím nepomůže, odchod neurychlí. Jenom mi jde na nervy.

Dneska jsem ji zkusil sprdnout delším souvislým nadáváním. Ve výsledku jsem ječel víc a déle než ona. A výsledek?
Pak už neječela. Ječel jsem ale já.
Bude Hospodin spokojen? Ten to musí poslouchat všechno.

V pokusech budu pokračovat a podám zprávu.

Případ ztracené botičky

Momentálně se hledá Eliáškova botička. Naposledy byla spatřena při transportu v maminčině autě, nějakou dobu jsem byl v podezření i já, ale to není podstatné, protože podezření, to je trvalý stav mé existence.

Já jsem v botičce nevinně. Ale chodím kolem křesílek, kde podřimují naše dámy. Nevíte něco o botičce? Gari ani neotevře oko. Nora pohne levou přední tlapou. Mě ale neoklamou. Ve věci žvýkání obuvi mají silnou minulost. Obuví jimi rozžvýkanou by se dal obout proud poutníků do Lhasy. Nic bych za to nedal, že ve ztrátě botičky mají prsty.

Prsty ne. Ale víte, jak to myslím.

Chameleon

Ne, není to tak, že by u nás ke Gari a Noře přibyl mazlíček z rodu plazů. To Gari v sobě objevila schopnosti vídané v tropech. Na stole ležela granule, podotýkám, že nikoli na stole jídelním. Na stole u mě v pracovně. Gari se postavila na zadní, předními tlapkami se opřela o desku a plazila jazyk, aby na granuli dosáhla. Granule byla mimo dosah. Gari úporně plazila a plazila… Až jsem jí tu granulku přistrčil. Námaha si zaslouží odměnu.

Smutný konec roku

Byl bych sketa, kdybych to zamlčel: přátelé odnaproti byli u příbuzných a s Ljubou jsme jim venčili pejsky. Večer na Štěpána byla řada na mně a dvanáctiletá kníračka Míša mi padesát metrů od domova utekla. Lekla se rachejtle, bůhví kde odpálené. Sám jsem ji ani neslyšel. Najednou byla fuč, malinký černý pejsek ve tmě. Neměl jsem ji na vodítku. Vždycky chodila u nohy, byla už stará, opravdu žádný divoch.

Hned jsem ji začal hledat, přidala se Ljuba, sousedi, Anna s Radkem, všichni jsme ji hledali po celém Šmoulově a taky v okolí. To už ležela mrtvá, sražená autem. Našla se až nazítří. Spolu jsme ji pak s Jiřím pohřbívali a pak jsme dorazili, co od Vánoc zbylo ve flašce Metaxy.
Myslete na to, až budete odpalovat rachejtli.
My budeme s našimi pejsky doma a pustíme jim nějaký válečný film na televizi. Něco jako Pád Berlína. A budeme myslet na malou Míšu.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena