O dovednosti konati řemesla
V těch nejtřeskutějších mrazech letošní zimy jsem si usmyslil namontovat na jednu stěnu našeho domu osvětlení. Tedy halogenové reflektůrky. Z toho všeho, co se nabízí a prodává, mi tyhle reflektůrky připadají jako nejpřijatelnější řešení.
Teď odbočím - je to zajímavé, co všechno se dnes prodává. V oboru bydlení se dá koupit všechno myslitelné i nemyslitelné. Vybere si každý podle vkusu a podle kapsy. Jenom osvětlovací tělesa - to je bída a utrpení. Proč se dělají lampy a lustry tak odpudivé - pokud to nejsou kopie nějakých klasických vzorů, jako jsou křišťálové lustry nebo mosazné holanďany? To je drobná záhada našich dnů, kterou neumím rozřešit.
Takže reflektůrky. Jsou technicky řešené, vypadají velmi dobře, a skvěle svítí.
Dnes nechápu, jak se mi podařilo je v těch mrazech namontovat. Není to jen tak, zapojit reflektůrek. Musíte rozebrat to a pak zas ono a hlavně, musíte přijít na to, co rozebrat dřív a co potom.
Teď na jaře dělám druhou rundu, na druhé straně domu. Nejdřív jsem osadil vchod. Doposud jsme tam měli žárovku na holém drátu. Pak přišla na řadu garáž, taktéž vchod osvětlen holou žárovkou. Nyní reflektůrkem - a trvalo to poloviční dobu. Zkrátka, naučil jsem se to. Teď už musím koupit ještě dva, jeden bude nahoře na balkóně, druhý na stěně do zahrady.
Čímž se dostávám k tragickému poslání tohoto vyprávění: tím, jak konám, učím se. Jde mi to čím dál líp. Až budu osazovat poslední, dá se říci, že už to budu umět.
A pak už nikdy v životě (jak doufám) nebudu muset osazovat reflektůrek, leda až za takovou dobu, kdy zapomenu, co se muselo rozmontovat dřív a co později a jak dlouhý má být kabel a jaký šroubovák se vejde do dírky v lustrsvorce.

Mimochodem, o dláždění, což je další činnost, kterou se zabývám, to platí také. Dláždím čtyři metry čtvereční a až dokončím ten poslední, mohl bych zase to, co jsem udělal, rozbourat a začít znovu a dopadlo by to mnohem lépe. Jenže to, pánbůh ví, neudělám!

Zatržený dráp
Jednou to přijít muselo a kupodivu, že to přišlo tak pozdě - Iris si něco udělala s drápem na levé přední tlapě. Ona je běhač, třicet kilometrů pro ni není žádná extra dlouhá štreka a nejraději běhá terénem, přes kameny, poražené kmeny, štěrkem a možná i nasekanými žiletkami. Nožičky má jak hůlčičky a když stojí v protisvětle, na některých místech jí světlo prosvítá - ať se propadnu, není-li to pravda. Zatím si nikdy nic neudělala, až teď.

Jeli jsme do veterinární kliniky v Libuši, tam jí nohu ofačovali, po dvou dnech na převaz a pan doktor nabádal, že si Iris nesmí tlapu lízat. Takže musí doma nosit na tlapě fusekli. Jak myslíte, že rychle dokáže Iris tu fusekli sundat?
Podivuhodná je schopnost našich pejsků a kočiček svléci se z ochranných opatření, jež jim brání v sebezničení. Bájný Houdini, který se dokázal vymanit z olověné rakve ponořené na dno moře byl jejich učitelem. Je to zápas o fusekli, vyčerpávající pro obě strany.
Během zápasu se dráp hojí, aspoň doufám.

Proč svítí planety
Nemohl jsem v noci spát a oknem na mě zírala hvězdička, nejspíš planety, dle velikosti soudě. Hvězdy svítí proto, že jsou to Sluníčka. Planety svítí proto, že na ně svítí Sluníčko.
Pak mě napadlo, zdali je to pravda. Onehdy jsem četl, že není pravda, že bezmračné nebe je modré kvůli rozptylu světla v prachových částečkách, že nejvíc je modré tam, kde žádný prach není, tedy ve velkých výškách a že se vlastně moc neví, proč je nebe modré. To mě zdrtilo. Na co člověk zírá déle, než na modré nebe? To mohl za tu dobu přijít na to, proč je modré. A není-li modré nebe modré kvůli rozptylu prachu, co když planety...
Uvažoval jsem: jsou sice veliké, ale světlo se odráží na všechny strany. Kdyby někde byla čočka a soustřeďovala paprsky, pak by bylo celkem přirozené, že bych planetu na tu dálku viděl. Není žádná čočka. Nebo je to tak, že se rozptyluje všemi směry a úhrn těch rozptýlených, které jsou odraženy ausgerechnet tím směrem, kde mám oko, je dost velký na to, abych ho vnímal jako oslnivou záři?

Při té úvaze jsem znovu usnul, takže si myslím, že nebyla tak neužitečná.
Měla přinejmenším stejnou hodnotu, jako počítání oveček.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena