Zasněžilo jen malinko a zase to roztálo. Dnes, v pondělí, koukám ráno z okna a povzbudivého nic nevidím. Včera ráno to bylo jaksi zimnější. Chumelilo docela dost. Líbilo se mi to.
Je to ale otázka pohledu. Nora se chodí ráno vyčurat na zahradu. Vystrčila nos, první vločka jí přistála na nose a hned ho zastrčila. Tak do tohohle vám chodit čurat nebudu, pravil pes a šel si lehnout na pelech.
Neocenitelná pomoc
Ráno jsme vyrazili na procházku. Bylo docela hnusně, nálada nebyla nijak bujará. Navíc, vrátka šla otevřít jen napůl, zablokoval se pant. Chtěl jsme ho prohlédnout, jenže Nora už netrpělivě štěkala. Obešli jsme tedy náš okruh, vrátka se sama od sebe neopravila.
Věnoval jsem se pantu, jenže Nora netrpělivě štěkala. Těšila se na snídani a déšť ji otravoval. Co s tím?
Vyřešila to Gari. Očichala vrátka a objevila neviditelnou šišku zakleslou do škvíry v dlažbě.
Nesoustavnost
Nevím, co si naši pejskové o mně myslí, nic dobrého to asi nebude. Jen si vezměte tlapky. Jsem člověk, který není schopen nasadit jednu standardní rutinu zacházení s tlapkami po návratu z procházky. Stane se, že v jediný den ráno se pejskové vrací bez otření tlapek, v poledne s otřením tlapek a večer po otravném umývání hadicí v garáži.
Je to tak, přátelé. Pokud mají tuto stížnost, pak právem. Těžko argumentovat.
Sice bych mohl: ráno je mínus dva, v poledne na nule a odpoledne plus pět a všude je bahno po kotníky. Oni by to asi nepřijali. Tak je nechám při tom, že jsem blbec, který neví, co by měl chtít.
Nachytána
Moc dobře jsem ji viděl, jak se vrhla do listí a krkem tam šmejdila ze strany na stranu. Zařval jsem, vyhnal jsem ji odtud. Koho? No přece Garinu, kterou jsem tu opakovaně chválil, až mi byla haňba. Naštěstí to bylo ráno, mrzlo. Po procházce jsme na to zapomněl a očichával jsem ji až v poledne.
Samozřejmě TO tam bylo. Ale jen stopově. Je to dilema. Mám ji hnát do sprchy, anebo počkat, až to vyprchá? Zatím to vyřeším tak, že ji nebudu očuchávat.
Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena