Pořád se nic nedělo, až někdy kolem desáté začalo ve Zvoli pršet. Ljuba odjela za maminkou, zůstal jsem v domě sám. Pořádně to začalo někdy po jedné, bouřka se vším všudy. Kdybyste se dneska zeptali Gari na bouřku, řekla by vám – jaká bouřka? Spala jak ten pověstný špalek. Nora byla nervózní za dva psy. Nakonec jsem ji vzal na kanape v pracovně a pokoušeli jsme se v té mele nad našimi hlavami usnout. Moc se to nepodařilo.

Pak vyletěla elektrika v půlce baráku, vypadla ochrana, jako vždycky, když opravdu hodně prší – elektrice se nelíbí kabely natahané podél domu. Ranní bilance – 38 mm srážek a čtu, že pod námi, tedy ve Vraném, je železniční trať zavalená bahnem.

Zase na veterině

Opět Garina – celý den všechno v pohodě, už dlouho nekulhá. Až odpoledne jsme si všimli, že nějak divně mžourá, měla zalepená očíčka. Takže na veterinu, dostala tak kapičky, injekci do kožichu a ujištění, že se to spraví.

Gari je úžasný bezproblémový pacient, nevzpouzí se, neprchá z ordinace. Museli jsme nějakou dobu čekat, jiní pejskové si sednou nebo lehnou. Gari ne. Stojí. A když to jen trochu jde, stojí hlavou k východu. Tím dává najevo, co si o celé proceduře myslí.

Případ ztraceného smraďocha

Vyvezl jsem pejsky autem a po procházce oba zase nastoupili, poté jsem nasedl i já. Hned bylo jasno, smrad v autě jasně ukazoval, že se jedna z dam naparfémovala. Ten druh puchu je zcela specifický a nezaměnitelný s pouhým pšoukem. Jistě mi věříte, že mám hodně zkušeností v tomto oboru. Jeli jsme tedy domů – vstříc mytí psa. Ale kterého z nich? Zálibu ve smradu mají obě.

Dojeli jme. Otevřel jsem zadní dveře a nejdřív vypouštěl Gari, Bedlivě jsem ji prohlížel. Charakteristické černohnědé skvrny bývají za krkem. Nic jsem neviděl. Aha, tak tedy Nora. Prohlížel jsem Noru a zase jsem nic neviděl. Dopadlo to tak, že jsem si klekl a jednu po druhé pečlivě očichával, abych zjistil zdroj puchu. Nic jsem nenašel.

Ještě scházelo, aby mě někdo viděl, jak lezu po čtyřech a očichávám psy. Některé věci se těžko vysvětlují. Například ta, kam se ztratil smrad.

Dobrá rada

V pět ráno se zvedl vítr a pak to začalo bouchat. Přišla bouřka. Taky ke mně přišla Garinka.
Je bouřka, pane. Udělej s tím něco.
Jdi do pelíšku, Garinko. Ona přejde. To je to jediné a nejlepší, co se s bouřkou dá udělat.

Garinka šla do pelíšku, protože ví, že mám vždycky dobrou radu.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena