Žárlení
Potkávám pána s pejskem, irským setrem. Když mě setr vidí, letí ke mně, otírá se mi o nohy a nechává se hladit. To už přiběhne Gari, nasune se mezi něho a mne a vrčí: tohle tady trpět nebudeme!

Mezitím se Nora připlete k tomu pánovi, otírá se mu o nohy a nechává se hladit. Když si toho setr všimne, nechá mě být a nacpe se mezi svého pána a Noru.
Tohle tady trpět nebudeme, vrčí.

Důstojnost především
Mockrát jsem viděl vkládat maličkého pejska do tašky, obvykle se to dělá v souvislosti s cestováním. Zpravidla je to tak, že někdo drží tašku otevřenou a druhý popadne čokla a šoupe ho dovnitř. Dnes jsem ale viděl na refýži tramvaje před OC Nový Smíchov jiné aranžmá.

Paní položila tašku na zem a ratlíček do ní důstojně vešel, zatočil se do kolečka, ulehl, hlavu nechal vztyčenou a z jeho výrazu se dalo číst:

Nyní již můžete přivolat ten vůz elektrické dráhy, jsem připraven.

Mrzne
Mrzne, a mráz připravil Noru o velkou radost procházek: chlemtání louží. Má po cestě vyhlídnutých několik nevysychajících louží a nikdy je neopomene navštívit. Když je mráz slabý, s prosbou v oku se na mě ohlíží a pak vím, co je moje povinnost – led rozbiju. Pod ním je kalná hnusná voda, tu má Nora nejradši.

Teď je to ale všechno promrzlé až na dno. Co s tím?
Taky rozbíjím led – a Nora ho chroupá. Co všechno bych neudělal, aby byla spokojená!

Viktor Čistič
Je to postava filmovým divákům známá, pokud neznámá, to je ten muž, který likviduje pozůstatky zločinu. Není doloženo, že by sbíral petflašky po lese. K tomu sama sebe určila Nora. Bohužel není zcela důsledná. V současnou chvíli osciluje mezi třemi petkami odhozenými od lidských hovad na rozmezí cca sto metrů. Jednu popadne, poponese, odhodí a věnuje se druhé a tak je to pořád dokola.

Musím zasáhnout, musím si přinést pytlík, sesbírat to a hodit do odpadu.
Nebude to ale klasifikováno jako týrání zvířat?

Plná pravda
Naše procházka začíná jekotem Nory. Vyjdeme z vrátek a k Noře se přidá pejsek u sousedů. Nora štěká, pejsek štěká, jdeme dál, Nora zmlkne a pejsek taky. Tak je to denně. Teď, jak jsou mrazy, mě napadlo, že snad ten sousedovic pejsek je venku, asi tam má boudičku, je to mrňous chrtík, není mu zima?

Hlavu jsem si tím nelámal. Dnes jsem s paní sousedkou na to téma zapředl hovor a pravda je taková:

Chrtík nemá venku boudičku. „Je nahoře‟, vece sousedka. Válí se v posteli, překládám její slova. Uslyší jak Nora ječí, taky začne ječet, letí dolů, domácí lidé mu otevřou, huláká u vrátek dokud neodejdeme.

‟Pak zase jde nahoru,‟ vece sousedka.

Běží zalézt do postele, překládám já.