Začalo jaro
Víkend byl tak jarní, že se před tím nedaly zavírat oči. Ljuba vyrukovala na zahradu, ostříhala růže, hrabala trávník a vyplela záhonek u jezírka. Gari se uvelebila na lehátku na terase a Nora, ta si šla lehnout do trávy před barák, aby měla dohled nad vchodem.

Já vyrazil na kole, v sobotu i v neděli. V sobotu jsem projel cyklostezku z Lhoty do Okrouhla, je moc krásná, ale pekelně bahenní. Tedy, fakt hodně bahenní. Takže nezbylo než… co? Vytáhnout wapku a kolo pořádně owapkovat.
Což je další neklamný příznak jara.

První klíště
Bylo pořádně vypasené! Ljuba ho našla na dece, zřejmě vypadlo z Gariny. Bůh suď jak dlouho ji trápilo, bylo velké jako nehet malíčku. Sezóna tedy začala sakra rychle. Ale i klíště dělá jaro, samozřejmě i včelky. Taky se objevily na krokusech a na vilínu a rychle nám výzdobu zlikvidují. Ale i to k jaru patří.

Ještě k tomu klíštěti… je mi to až trapné, jak k němu nemám vůbec žádnou sympatii. Jiné hmyzíky podporuju, broučky a pavoučky vynáším z baráku ven, vždyť by uvnitř nenašli živobytí. Ale klíště? Do hajzlu s ním. Doslova.

Garinka zase kulhá
Je to s ní divné. Nejčastěji kulhá, kdy sleze z křesílka. Stalo se to dnes ráno, takže jsem dokonce uvažoval o tom, že půjdu nejdřív na krátkou procházku s oběma a pak na dlouhou s Norinou. Jenže než jsme došli na roh, Garinka nohu rozchodila a pak už pelášila, jak jsme zvyklí.

Holt tak to u nás starších ročníků je. Mě taky bolí záda a vstávám od stolu jako skládací metr a pak udělám pár kroků a … no, že bych zrovna pelášil, to se říct nedá. Nicméně zas takovou ostudu Garině nedělám a ona ji nedělá mně. Vzácná souhra!

Pitný režim
Jestli někdo má opravdu silný pitný režim, tak je to naše Nora. Mám docela přehled, kolik toho vypije. Doplňuju misku z půldruhalitrové petflašky a Nora je schopná vyzunknout celou misku na posezení. Zvláštní je, že když se napije, olizuje si nohu. Nejdřív to byla pravá noha, ale v poslední době přešla na levou. Myslel jsem si, že při lemtání vody si tlapku postříká a chce se osušit, ale bedlivým pozorováním jsem zjistil, že tomu tak není, že si olizuje naprosto suchou nohu.
Chce si osušit namočený jazyk?
Nemusím vědět všechno… Ale tvářit se, že vím všechno, to mohu. A dovedu.

Zase do kabátků
Ve čtvrtek bylo tedy fakt hnusně. Pršelo už v noci a ráno začalo dokonce sněžit. Vytáhl jsem pro pejsky znovu kabátky. Navlékl jsem jim je a ani pak se jim nechtěl jít ven. Sotva strčili čumáky mezi dveře, hned je zase zatáhli.

Pak si Gari s Norou přece jenom daly říct a vydali jsme se na trochu zkrácený okruh. Bylo s nimi těžké pořízení. Já to chápu, tak dlouho bylo pěkné sluníčkové počasí a teď najednou takováhle lapálie? Pejskům se to těžko vysvětluje.

V neděli má být zase hezky. A v sobotu? Nějak to překlepeme.