Takže jsem po dlouhé době koukal na televizi a zase si dám na dlouhou dobu pokoj: pořad Detektor svou blbostí překonává vše, co jsem zatím na veřejnoprávní televizi viděl, a že to byla hodně vysoko položená laťka! Je to seriál o "záhadách". Už to samo o sobě by mělo budit pozornost a: já v tom pořadu vystupoval, přičemž mi řekli, že to bude pořad o ztraceném rukopisu Ludvíka Součka. No a jelikož jsem u toho případu jaksi byl od začátku a napsal jsem Tušení podrazu, román který se též točí kolem ztraceného Tušení světla, strčil jsem jim rypák před kameru. O rukopisu se neví nic, takže nebylo fakticky o čem mluvit. Jim ale to nic vydrželo na dvacet minut, a to půlku času zabral jakýsi moderátor s uhrančivým pohledem (kříženec Radka Johna a Vladimíra Čecha) a tvářil se, že všechny záhady světa má pod palcem.

Jak je možné, že ve veřejnoprávní televizi se vyrábí takhle strašlivá - doslova - blbost? Respektive, ona se vyrábí u Vachlera, ale stejně, jak to, že takový nesmysl ČT vysílá? A to jsme neviděl ten první díl, do kterého natahali seriózní lidi a zamotali je do jakýchsi pavědeckých blábolů.

Příhoda v obchodě s instalačními potřebami
Stalo se, že jsme měli rozbitou sprchu. Ljuba ve vaně šlápla na hadici a udělalo to křup a hadice ležela vytržená na dně. Koupili jsme novou hadici, jenže se ukázalo, že ta hadice má na obou stranách, jak bych to řekl, šroubení s vnitřním závitem. Tedy takové šroubení, aby se něco do něho našroubovalo. Ta naše vanová baterie ale měla na spodku otvor se závitem, takže potřebovala naopak něco s vnějším závitem, aby se to něco, tedy hadice, do ní vešroubovalo.

Nakonec jsem zašel do speciálního obchodu pro instalatéry. To je obchod, kam nechodí běžní kunčofti. Je tam pult, za ním regály s krabicemi. Nic načančaného, nic pro efekt. Prostě, je to profi krám.

Za pultem prodavačka a prodavač. Na obou bylo vidět, že jsou v branži od té doby, kdy prvního člověka napadlo uzavřít vodu do trubek. Vysvětlil jsem problém. Prodavač popadl krabici, vytáhl hadici a položil ji na stůl.

"Takovou ne," povídám. "Vidíte? Tady ten konec přijde na sprchu. Tenhle do baterie. Ale nehodí se k té naší baterii. Z ní nečouhá závit, aby se to na ni dalo našroubovat. Je v ní díra."
Zavedl mě k panelu se vzorky.
"Podívejte se. Tady máme osmdesát baterií. Každá má ve spodku závit." "No a vidíte, my máme doma osmdesátou první."
Podezíravě se na mě podíval.
"Tak to je ještě nějaká z Tuzexu, ne?" Mínil to velmi pohrdavě.
"Ne. Je to nová baterie."
"Jak se to stalo?"

Vysvětlil jsem, že paní šlápla na hadici a...
"Vaše paní váží šest metráků?" zajímal se.
"TO opravdu ne. Kdo ví, jestli půl jednoho."
"Tak to není možné."
Odbornost narazila na realitu. Bezděky jsem sáhl do kapsy bundy a nahmatal váleček. Vytáhl jsem ho. Ano, to byl kousek, který z té vytržené hadice odpadl! Ukázal jsem mu ho. A bylo zde vysvětlení.
Já jsem ten čudlík se závitem co má čouhat ze spodku baterie vyšrouboval!
Podíval se na mě a povídá.
"Vy jste pan Neff, že? Čtu vaše články. A víte, že jsem si myslel, že jste chytrej člověk?"
Jsem potupem, ale sprcha opět sprchá. Vždycky je něco za něco.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena