Putování po Tibetu a Nepálu skončilo a ve čtvrtek jsme se vrátili. Viděli jsme a zažili jsme toho mraky mrakoucí, postupně ukážu obrázky a přidám nějakou tu podgerovskou historku, ani o ty nebyla nouze. Dnes se omezím na jedinou informaci - Hyena žije a bude žíti i nadále! Jako předkrm posílám fotečku jendoho vyšňořeného tibetskéhy jaka.

Hladový pes z Gandenu
Omlouvám se za to, že jsem zkoušel vaši trpělivost, nicméně po návratu z Tibetu a Nepálu mi chvilku trvalo než jsem se vzpamatoval. Takže jak to bylo s tím psem.
V obou zemích je neslýchané množství psů. Nikdo jim neubližuje, ale taky nepomáhá. Prostě jsou. Ganden je klášter asi 20 km od Lhasy. Přijeli jsme tam odpoledne, ve chvíli, kdy opat vyhnal mnichy do terénu, aby sbírali odpadky - bylo to poprvé a naposledy, kdy jsme byli svědky jakéhokoli pokusu o očistnou akci. Typicky se děje opak, svinstvo se rozsévá volně, kdekoli a kdykoli po povrchu země krásné nad všechnu představu.

No a na cestu jsme si koupili sušenky, co kdyby přišel hlad. Ten vskutku přišel, Ljuba otevřela balení: byly ztuchlé, ba plesnivé. Expirační doba napsaná pochopitelně v čínštině. Dobrá, sušenky ukryty, že je vyhodíme, až najdeme příhodné místo, koš, popelnici nebo tak nějak - bylo to rozhodnutí krajně naivní, jak nás pozdější zkušenost poučila. Dojeli jsme do Gandenu, vystoupili z auta - a přišel ten hladový pes.
Podotýkám, že on a jeho druzi se živí výhradně odpadky. Ustavičně lozí kolem lidských obydlí a kdo najde co zavrženého a vyvrženého, sežere to. Choval se přátelsky a napadlo nás, dát mu ty sušenky. No, a jak to dopadlo, vidíte na fotce: znechucený pes odchází ke svým hromadám shnilotiny. Ty sušenky byly na něho moc silné kafe.

Setkání s živoucí bohyní
V Tibetu jsme potkali nepočítaně svatých a svatě se tvářících mužů a žen, nejinak to bylo v Nepálu, nicméně jenom v Nepálu jsme spatřili živou bohyni.

V mnoha jihoasijských zemích věří, že se ta či která bohyně převtělí do těla malé dívenky a ta pak dostane titul Kumari. V Nepálu Kumarí pochází z rodilých příslušníků kmene Newari, obývajícího kathmándské údolí, z klanu Šakjá, v němž se měl narodit sám Buddha. Ta opravdu správná Kumari se jmenuje Královská Kumari a obývá palác Kumari Ghar v centru města. Současná Kumari se jmenuje Matina Shakja a na její palác jsme se pochopitelně také chtěli podívat.

Vešli jsme i dovnitř, Ljuba a já s průvodcem. Uvnitř už byli nějací dva Evropané a úhlopříčně od nás v koutě dva místní. Najednou ti dva začali něco rozčileně brebentit a původce nás šeptem vyzval, abychom schovali fotoaparáty. Nesmí se fotit.
Vzápětí se v jednom okně v prvním patře objevila Kumari.
Vypadala jako porcelánové loutka, bledá holčičí tvář, je jí pět let, té současné Kumari, nalíčená, s obrovsky zvýrazněnýma očima, oblečená do červeného atlasu zdobeného zlatými šperky. Strnule jsme na ni zírali a pak mě napadlo jí zamávat. Radostně poskočila - a zmizela.

Náš průvodce z toho byl zmatený. Kumari se takto nikdy neukazuje, objevuje se v okně vnější stěny paláce za určitých událostí a přijímá hold věřících. Ale někdy pocítí touhu se podívat z okna do vnitřního dvora. Asi si pomyslíte, chudák dítě. My na to myslíme celou dobu, kdy jsme Kumari spatřili. No a Kumari bude vystupovat v mém novém románu, který jsem v Tibetu vymýšlel a doufám vymyslel.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena