O víkendu jsme si s Ljubou udělali výlet do Drážďan. Oba jsme tam byli ještě za minulého režimu, přičemž já dávno za minulého režimu, ještě v šedesátých létech s rodiči. Na tamní galerii ve Zwingeru jsme měli shodnou vzpomínku, jako na exhibici nechutného Rubense, jehož obrazy vypadají jako výjevy z parní prádelny. Nechutný Rubens nadále v galerii visí, kromě něho ale tu najdeme výkvět světového malířství, a máme to za humny, sto padesát kilometrů od Prahy.
Do Drážďan se jede skvěle, až na úsek Lovosice Ústí, na kterém ekologisti předvedli svoji moc a donutili auta osobní a nákladní štrachat se na nízký převodový stupeň úzkými nebezpečnými silnicemi skrz nádhernou přírodu, kterou otravují výfukovými plyny.
Historické centrum se opravuje, město se stále ještě nevzpamatovalo z náletu, který tu byl před více než šedesáti lety. Nicméně už teď je historické centrum velmi krásné a příjemné k pobytu. Citlivě jsme vnímali stopy starého "dederónova". Občas potkáte babu v bundě a dědka s nařvaným narudlým ksichtem a řeknete si, ejhle, komunistický volič. Ale ono je to hlubší pod kůží - například v knihkupectvích najdete obrazové publikace, s láskou vzpomínající na údobí DDR! To by se u nás asi nemohlo stát, ledaže by se nějaký nostalgik toho úkolu ujal a byl by pak překvapen, jaký úspěch jeho knihy mají.
Slovně i obrazově nezachytitelný moment jsme prožili v neděli. Na pravém břehu Labe, poněkud proti proudu řeky je park a v něm stojí honosné vily, spíš zámečky z konce devatenáctého století. V jednom je hotel náležející k Lion´s Club, hned v sousedním, bůh ví, co tam má být. Nakoukli jsme dovnitř. Je stále ještě vybaven dekorací ve stylu "brusel" a uvnitř se konal "veletrh medvídků" - jakási výstava plyšových medvídků, snad kontraktační výstava, čert ví, co to bylo, ale v prostředí zámku pod skleněnými hruškami bruselských lustrů to působilo opravdu bizarně.
Bartovi je dvanáct Bart (rotvajler, hrdina prvních ročníků Neviditelného psa) slavil v sobotu dvanácté narozeniny. Dostal tenisáky a buřtíky a s oběma dárky byl velmi spokojený. Daří se mu dobře, s ohledem na věk. Už se nechce prát a s běháním je to taky slabší, ale žvejkání tenisáků mu zůstalo. Tož, tak to s ním vypadá.
Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena
