13.4.2021 | Svátek má Aleš


BEST OF HYENA: Vyhaslé bludičky

7.1.2021

Večer jsem vyrazil s pejsky na louku – a zapomněl jsem svítící obojky doma. Přitom jsem je večer před tím pořádně nabil, jsou nabíjecí přes USB (ono je dnes všechno na elektriku v zájmu nesmiřitelného zápasu s globálním oteplením). Vysmál bych se tomu, kdo by mi před pár lety tvrdil do očí, že budu mít na psa obojek na elektriku.

Zkrátka, stalo se. Vracet jsem se nechtěl, dojeli jsme tedy na místo… a nastalo to, co jsem čekal. Pejskové moc dobře věděli, kde jsem a kroužili kolem mě jako dva bělavé stíny. Opět jsem si vyzkoušel ten známý trik, že je třeba se dívat jinam – oko není na světlo nejcitlivější na žluté skvrně, kde vidíme nejostřeji. Já viděl je, fenky viděly mne… a ještě jsme ušetřili na elektrické energii, čímž jsme výrazně podpořili nesmiřitelný zápas s globálním oteplením.

Strojili jsme stromeček

Štědrý den byl neodvratný, a došlo tedy k nejhoršímu, ke strojení stromečku. Dlužno k tomu podotknout,že Gari i Nora zachovaly důstojnost a do žádných dějů nevstoupily. Do děje vstoupil jen vnouček Eliášek. Olovem určeným k odlévání pomaloval bílolu pohovku, zapracoval formelu do koberce a odprásknul kávovar, když ho zapnul, aniž by v něm byla voda.
Vše pro dítě, jistě bude na Vánoce 2020 vzpomínat dojatě, v dobrém.

Kde jsi? No přece tady

Potkal jsem paní ze sousedství. Už na dálku jsem viděl, že se něco přihodilo, a taky jo, Bobíšek se kamsi vypařil. Bobíška znám, naše holky si s ním hrají, je to hodný pejsek neurčité rasy, v poslední době trochu špatný na nožičky, ale dostal se z toho – v tom má osud podobný jako Nora.

Mám na paní telefon a slíbil jsem, že budu pozorně koukat a když utečence zahlídnu, zavolám.

Volala ona, Bobíška našla. „Seděl u cesty, po které jsem desetkrát klusala sem a tam,“ vykládala. Znám to moc dobře. Vědí, že je hledáte. Nikdy se neozvou.
Říkají si: Vždyť jsem tady, proč ten shon?

Případ s chlebem

Po svátcích nám v chlebníku zbyla ztvrdlá chlebová patka. Večer jsme se chystali na světélkovací vycházku na Woodstockovou louku. Ljuba rozhodla, že patku hodíme na kraj lesa pro zvířátka. Drobně pršelo. Dojeli jsme na louku, já šel s pejsky napřed, Ljubo poodstoupila a deponovala patku v lese, načež se připojila. Obešli jsme celou louku, plahočili se v blátě, hustým deštíkem bylo sotva vidět, čelovka moc nepomáhala. Už jsme byli rádi, když se v mlhách objevil obrys auta.

Načež Garina zmizela a vzápětí se objevila a v hubě nesla patku chleba. Proč mi ji bereš, však jsem taky zvířátko, četl jsem v záři čelovky její vyčítavý pohled.

Jsi zvířátko, ale na tebe čeká doma miska s granulema, potvoro!

Oni vědí

V poslední době je to ráno tak, že vyrážím s pejsky na okruh jako první a Ljuba nás dojde až po půl hodině. Je to výhodné pro oba, mám rád klidnější tempo, Ljuba je Králíček Duracel, pohybuje se velmi rychle. Někdy se ovšem stává, že jdeme sami, Ljuba je v práci.

Když jdeme sami, nic se neděje, já kráčím a Gari s Norou se kolem mě metelí. Když ale je to tak, jak jsem uvedl na začátku, zejména Nora je nervózní a pořád se ohlíží, zkrátka, ví, že nejsme kompletní a že je třeba vyčkat, aby, konečně, byla smečka pohromadě. V konečné fázi se už zastavím, cvičím svoje tai-ti cvičení a pejskové vartují. Pak se Ljuba vynoří mezi stromy. Oni strnou: Je to ona? Není to ona? Nejsou si jisti. Pak už jo, zaradují se a běží po svých. Svět je opět v pořádku, takový, jaký má být.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.