Všechna sláva polní tráva
Včera jsme se byli podívat v Lysé nad Labem na výstavě květin a samozřejmě bonsaí a suiseki (krásné kameny) a pak ještě něčeho, co nevím, jak se jmenuje, ale jsou to obrazy sestavené z usušených květin, něco jako koláž z květů a listů. Jsou to zvláštní obrazy: kdyby takový obraz vytvořila paní Nováková a obraz ukazoval krajinu v Hřensku, řekli bychom: kýč jak bič! Jenže když to jsou obrazy japonské, mají svůj podivuhodný půvab a fakt to nemyslím ironicky. Japonci by se možná víc líbily sušené obrazy ze Hřenska.
Ale zpět k tématu, jímž je omezená část květeny, totiž polní tráva, rovná slávě. Ljuba Krbová budí pozornost, protože hraje v seriálu Ulice a každou chvíli ji někdo zastavuje a vyptává se, jak děj půjde dál. A na různé jiné věci. Jako například včera jedna okouzlená ctitelka:
"Paní Ljubo, kam chodíte pro ten svůj podmaňující úsměv!"
Načež šťouchl kolemjdoucí pán loktem svoji paní:
"Koukej, mámo, tohle je přece ta herka!"

Dotyk historie
Ljuba postavila domek v obci Zvole několik let před tím, než jsme se seznámili. Proč zrovna ve Zvoli? Líbila se jí zdejší náves, rozlehlá, se dvěma rybníky vroubenými rákosím a vysokými stromy a opodál zajímavě řešený kostelík, u nás neobvykle vybudovaný z neomítnutých cihel. Prostě, líbila se jí náves a pak viděla parcelu blízko lesa a rozhodnutí bylo učiněno.
Střih, léta plynula a my tu teď bydlíme. A dostaneme do schránky periodikum Náš region a tam se dočteme o historii Zvole, jak vlastně to s tou návsí bylo a proč je tak rozlehlá.
Ves založil Přemysl Otakar II. Líbilo se mu na Zbraslavi a když mu rádcové připomněli, že královské pozemky jsou i za řekou na kopci, kázal tam vybudovat ves. Zájemců bylo mnoho. Shromáždili se a přespávali ve stanech a boudách a čekali na královského zeměměřiče. A že jich bylo tolik, založila se ves s velikánskou návsí a na ní měly vzniknout dva rybníky a aby se opravdu na všechny dostalo, založila se ještě jedna, na místě, kde se říkalo U hrobce, a to je dnešní Ohrobec.
A ta stopa tehdejších dějů je vtisknuta tak hluboko, že ji zaznamenala i Ljuba a my tu teď bydlíme.

Ještě o stopách
K těm stopám - už jsem se tu zmiňoval, že za lesních procházek s Iris nacházíme v lese podivné vyvýšeniny a propadliny. Taky se tu někdy něco muselo dít. No a včera jsem slyšel v rádiu vyprávění o nedaleké Závisti a o Keltech, kteří tu na přelomu našeho letopočtu žili, než byli "vytlačeni", čemuž rozumím jako vymláceni, Germány a Římany. Že na Závisti bylo velké oppidum, to samozřejmě vím. Ale že tu žilo čtyřicet tisíc lidí, to je překvapující zjištění.
Čtyřicet tisíc lidí! Kousek od nás taková metropole! Takže je pravděpodobné, že ty muldy, po kterých pobíhá naše Iris, jsou také stopy nějakých pradávných dějů. Představuji si, že jednou budou mít lidé nějaký detektor schopný opatrně a bez narušení odhalovat tyhle dávno zasuté stopy - a že se na archeologii s jejím krumpáčem a lopatou bude vzpomínat jako na cosi odpudivě barbarského a ničitelského.
Třeba takto půjde odkrývat vrstvy minulosti a půjde plout časem, od keltských dob až k růžovým tlapkám naší Iris.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena