Von, to jsem já, a že jsem magor, si o mně musí myslet pejskové. Jen považte!
V lese se Gari s Norou zaměřují na dohled nad opeřenci. Bez tohoto přísného monitoringu by to tam všechno jenom lítalo a frčelo a pípalo a byl by chaos. Pejskové honí opeřence, zejména kosáky, aby udrželi aspoň nějaký řád. Je to jejich poslání.

Já tomu nebráním, protože jsem radši, když honí kosáky, než aby honili něco jiného, a jsem tedy rád, že nechávají srnky, zajíce a nedejbože divoká prasata na pokoji.

Teď se nám kosáci vylíhli na zahradě, hnízdo je hned za oknem a zrovna včera tři z pěti vyletěli a konali vzduchoplavecké pokusy. Zjistila to Gari a hned za jedním z nich na zahradě vyrazila.

Vyrazil jsem ji ze zahrady. Co si o mně myslela, si nepřeju vědět. Ale tuším to a dal jsem to do titulku.

Vystrčíno dovolíno

Tedy ne vystrčíno, ale otevříno – tam Gari vletí jak čert do palírny. Tak vletěla odpoledne na území hájené Edíkem, ten ovšem nebyl na svém teritoriu, takže Gari mu sebrala plyšáka, který se tam válel na chodníku, a už s ním pelášila pryč.

Na konci ulice ho zanesla do strouhy vroubící pole a ztratila ho. Šli jsme za Pepíkem a Věrou a řekl jsem si, že plyšáka najdu, až se budeme vracet.

Já nenašel nic, Gari našla napůl práchnivou, mimořádně odpudivou kost. Donesla ji až domů, ba i na pozemek.

Plyšáka ztratila, kost ne. Proč asi?

Protože kost je mnohem hnusnější než plyšák.

Je jim horko

Gari se hrnula do garáže a lezla do sprchového kouta, to je něco jako pád historického maxima v Klementinu! A chlazení bříška na dlaždičkách se pejskům stalo normou, snaží se rozprostřít tělo co do největší plochy.

V lese je ale pořád ještě příjemno, vždyť ta vedra trvají jen pár dní. Ale dostat se do lesa, překonat těch několik stovek metrů od našeho domu do lesíka zvaného Cíp, to je ten problém... Ve středu mají začít bouřky a pejskům bude zase líp.

Ale neskuhrají, to je vlastnost lidská. Skuhráme a nikdy nejsme s počasím stoprocentně spokojení.

Vedro, vedro

Pejskové se snaží o dvojrozměrnou existenci, položeni na dlaždičkách. V lese vyhledávají louže a ty se zvolna mění v zásobárny bláta. Tlak vody ve vodovodu klesá, naštěstí máme vrt a pumpa pořád ještě dokáže prohnat hadicí proud vody. Chladivé, očistné a proto ji pejskové pokládají za nežádoucí jev.

Mokrý pes se pak uchýlí do křoví, aby se sám osušil. Mé nabídce ručníku nedůvěřuje. Vyleze pak z křoví pokrytý jehličím a uschlými listy, velmi spokojený, jak to chytře zařídil.

Dnes mají přijít lijáky. Jen počkejte, holoto čtyřnohá, ještě budete drápkem hrabat a vzpomínat na to teploučko, před kterým jste prchali do bahenních jam!

*********************************************************************
PÁN VZDUCHU
V Nakladatelství Albatros vyšel román Ondřeje Neffa Pán vzduchu.
První část třísvazkového cyklu Tajemství pěti světadílů přivádí diplomata Mauklera a detektiva Fixe na stopu ďábelského spiknutí chystaného nejbohatším mužem světa Virgilem Adrianem. Tento dědic Ocelového města by rád hrál roli spasitele světa, avšak zkušené pátrače nedokáže oklamat. Jdou mu nelítostně po krku ve světě skvělých vynálezů, řiditelných vzducholodí a parních počítačů.