Věděli o lvovi?
Věděli pejskové, že sousedí se lvem? Zpráva dne v neděli 10. srpna byl sobotní útěk lva z klece v takzvané kontaktní zoo v naší Zvoli. Stalo se to na druhém konci naší vesnice. Nicméně lva jsem několikrát viděl, chudáka v jeho kleci, samozřejmě přes plot. Občas tady já nebo Ljuba s pejsky chodíme, na hodně velkém okruhu.

Gari s Norou málo kdy reagují na psa za plotem. Kočku samozřejmě honí. A co lev, jaký dojem v nich vyvolává?

Ona ta klec nebožtíka lva (policajti ho zastřelili) nebyla hned za plotem. Dala se zahlédnout přes pozemek, po kterém se potulují i jiná zvířata. Byl na psech vidět strach? Nebo zvědavost?

Ani ne. Koukali zmizet. Stejně jako já. Prostě, měli jsme všichni tři to, čemu se říká blbej pocit. Chudák lev. Narodil se na blbém místě v blbou dobu.

Tak jdi!
Sedím u počítače. Venku už je tma, nastal večer. Dům je tichý. Najednou slyším kvílení. To je jasné. Gari se podívala na hodiny a když zjistila, kolik je, chce jít spát. Vstanu tedy, vyjdu na chodbu, abych jí otevřel do ložnice, kde má pelech. Rozsvítím.

Jenže dveře do ložnice jsou otevřené!
Je to jasné. K rituálu patří otevírání dveří a ten dlužno vykonat bez ohledu na to, zda jsou otevřené nebo zavřené. Je to absurdní?

Jděte a vysvětlete to Gari. Já jen dodám, že rituály jsou proto rituály, že jsou rozumem nevysvětlitelné.

Že by hejkal?
Dnešní příhodu přináší Ljuba. Byla na procházce s Gari a Norou. Vše klapalo jako obvykle, ale najednou se ozvalo podivné houkání.

U nás občas takhle straší srnci, ale to už známe, jsme na to zvyklí. Ljuba říkala, že netuší, co to mohlo být. Divoké prase by spíš chrochtalo než houkalo. Že by jelen? Srnek i kaňouři tu jsou (i lev by se našel, jak asi víte), ale jelen?

Nabízím hejkala. Moji verzi Ljuba nepřijala, stejně jako Gari i Nora.

Mám jinou hračku
Kolem poledne jsem zajel do vedlejší vesnice Oleško ke kamarádům, potřeboval jsem si něco půjčit. Oni mají pejska, fenku Megi, nevím jak se to píše, ale zní jako Megi. Je moc milá, hned přiběhla a nesla klacek.

Ne abys jí ho hodil, už by ses jí nezbavil, následovalo varování. Takže jsme odolal a Megí odběhla a za chvilku přinesla gumové kolečko. Asi si myslela, že to bude pro mě atraktivnější hračka než klacek.

Zkrátka, všechno jsem vyřídil. Jdu k autu a koukám, pravé zadní kolo je skoro na ráfku! Než jsem stačil vyhrabat svůj hever, kamarádka vytáhla poloprofi garážový hydraulický a stačila přijet Ljuba, aby mi přivezla hustilku.

Takže pumuju a pumpuju, pot ze mě leje. Megi to brala jako obrovskou zábavu.
Vidíš, už jenom nežvaníš a hraješ si! Tak si pojď hrát s mým gumovým kolečkem!
Mám jinou hračku, odpověděl jsem jí. Pumpoval jsem a bylo fakt docela teplo...