Vstávám a koukám – sníh se sněhem! Pejskové jsou ještě zavrtaní do svých pelíšků a já tu sedím a klepu do klávesnice a přemýšlím o věcech příštích, tedy hodně příštích.

Mrazy skončily. Bylo až pozoruhodné, jak se v těch mrazech práší – ještě včera jsem si všiml, jak se Garince práší za patičkami, když utíká po cestě. Po návratu z procházky pejskům utírám tlapky, spíš z důvodů výchovných než z akutní nutnosti. Špinaví jsou nejvíc na zádech – to jak se pošťuchují a perou, naťapkají si na záda prach.

Tak tahle éra podle všeho skončila. Čeká mě bahno, po návratu sprchový kout v garáži, frotýrování tlapek, šlápoty na dlažbě.

Blíží se jaro.

Začalo příští

Včera jsem tu předvídal bláto a mytí psů a ejhle, předvídat znamená vyloučit, místo ve sprše jsme skončili na veterině. Tedy aspoň Nora. Zase tlapka, nějaká nezbednost na prstíku.

Na veterinu nejezdí Nora sama, vždycky s Gari, aby se nebála (Garinu můžu vézt samotnou, protože ta se nebojí ani čerta a dokonce ani veterináře, což je horší varianta). Nora: naprosté odmítnutí, nechce vylézt z auta – ostatně, už jsem tu popisoval, jak jsem kupoval oběd do krabice v restauraci, která je vedle v baráku. Odmítla vystoupit, protože věděla, že tady kousek odtud je to peklo! Nakonec jsem ji tam musel donést v náručí, rozklepanou, chlupy z ní lítaly.

No a v příštích dnech bude pečování o tlapku, tuhle prognózu si troufnout můžu.

Život s fuseklí

Na scéně je opět fusekle, navlečená na nemocné tlapce, připevněná tou šílenou páskou, která se jmenuje nějak jako gafa. Mohla by z ní (z té pásky) být rekvizita pro grotesku – je to ten druh lepící věci, kterou nemůžete nijak účelně někam umístit, protože se lepí k ruce a když ji chcete uvolnit, přilepí se vám k druhé ruce. Nora má tuhle veselou podívanou v přímém přenosu, protože se odehrává kolem její tlapy. Nezdá se však, že by veselost věci nějak výrazně oceňovala. Tváří se jako tragéd. A když jí řeknu – lepší je fusekle než plastový kornout na hlavě, dívá se na mě pohrdavě.

Nejlepší je zdravá tlapa. Ale k ní se musíme teprve profuseklit.

Druhý je lepší

Keltský park v Dolních Břežanech přiléhá k bloku novostaveb, v jedné mám ateliér a do parku chodím s pejsky. Sám park se táhne směrem západním, ku Zbraslavi, podél Zbraslavské silnice. Mezi silnicí a parkem je strž a na dně se vine Břežanský potok, ten napájí rybníček Na sádkách, ten je součástí parku, a pak za silnicí další rybník jménem Mlynářský. Pejskové milují Břežanský potok. Doma, když je ženu do sprcháče, abych na ně vzal dvouzvratnou páku, kdežto do studené vody potoka skáčou radostně.

Z popisu plyne, že jeden břeh je blíže silnice a druhý břeh potoka blíže parku. A teď zkušební otázka: po kterém břehu raději pobíhají Gari a Nora? Po tom u silnice nebo u parku? Jsou oba naprosto stejné, jenom ten jeden… zkrátka, nejsem rád, když se holky pohybují blíže silnice. Takže znovu – který břeh mají raději?
Ano, je to velmi lehká otázka. Je to jako se vším. Některé instinkty jsou hluboce zakořeněné. To zapovězené je lákavější, třebaže prakticky je stejné. Věřím, že ten instinkt měli už trilobiti.

Noře se tlapka nehojí

Už s tím máme docela starosti. Medicína z veteriny očividně nezabrala. Čteme na internetu, že by to mohla být nějaká plíseň nebo snad kvasinky. Nikdy jsem o kvasinkách na psech neslyšel, ale na netu o tom píší. Tlapku má načervenalou, nebo růžovou: máte s tím někdo zkušenosti? Dejte prosím vědět. Když nezabírá odborná pomoc, musí pomoci kolektivní vědomí.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena