Takže už i ten stromeček stojí a je ozdobený. Jako každý rok, ani tentokrát se vztyčování stromku neobešlo bez komplikací. Moderní stojan na vánoční stromek sestává z hrnce, v něm je vražená konstrukce z páskoviny. Ta má v horní části plechový kruh se třemi šrouby, dole, uprostřed, je kovový trn.
Teorie: Stromek vsunete kolmo do kruhu tak, abyste ho spodní částí narazili na trn. Vsunete ho do hrnce, aby se třemi konci páskoviny opřel o jeho okraj a pak umístění doladíte pomocí šroubů tak, aby osa stromku byla zcela svislá.
Ne, není u toho návod, ale kdyby byl zněl by nějak takto. Na psaní návodů zaměstnávají spisovatele s mimořádně sadistickými sklony, ale to jen na okraj.

Praxe: kmen stromku je moc tlustý, takže se do kruhu nevejde, a jeho vzdálenost od spodku k prvním větvím je malá, kmínek je krátký, takže i když ho zúžíte, nedosáhne spodkem na trn. Čímž je navozena situace a každý si asi dovede představit, co následuje: pila, dláto, tři stavitelé stromku (Ljuba, Anna Marie a já) = tři názory, jak věc provést atd.

Střih: stromek stojí a je ozdobený. Jak říkali staří latiníci - trnitými cestami ke hvězdám. Ba i ten bramborový salát vyroben (loupal jsem brambory). Cesta ke Štědrému večeru je otevřena.

Jak jsme slavili Vánoce
Nečekejte žádnou příhodu ve stylu strýce Podgera. Svíčky na stromečku máme elektrické, takže u nás nehořelo. S Ljubou jsme se dohodli, že dárky se dávají jenom dětem, takže jsme situaci pod ním značně zjednodušili. Ljubě jsem přece jen dal knihu o Tibetu - měla radost, mělo to ale za následek zklidnění společenské, protože teď pořád leží v knize o Tibetu a není k mluvení. Domince jsme dali malovací tabuli, takovou tu, co se na ní maluje jakousi fixkou a hned se to dá smazat, kupodivu dítě malovalo jen na ploše k tomu určené, takže ani Iris, ani koberec, ani nikdo jiný a nic jiného není pomalované. Já dostal od Davida švédskou sekyru Gränsfors Bruks (viz web sekery.cz typ malá štípací sekera), je to opravdová lahůdka a ještě se k ní tady na Hyeně vrátím - doufám že ne po amputaci údu, ona je tedy ostrá tak, že by to šlo jedna dvě. Takže lze říci,že to byly milé, bezstresové Vánoce. Až na tu smutnou věs s Barniem, viz níže.

Síla instinktu a cesta k lambda vlnám
Včera večer jsme seděli u krbu. Přišla návštěva, takže jsme si povídali a to Iris nebaví. Asi po půl hodince vylezla ze svého pelíšku a šla nahoru do patra na svůj noční pelíšek: má ho pod psacím stolem u mě v pracovně. Nechtějte po mně, abych přesně spočítal vzdálenost a převýšení, odhaduju to tak na pětadvacet metrů, do toho jedny zavřené dveře (z obýváku na chodbu) a schodiště jednou zalomené. Dveře do pracovny jsou otevřené.

Za další hodinu návštěva odešla. Vyprovázeli jsme ji, bouchali dveřmi, povídali si a pak jsme se vrátili ke krbu. Najedou se objevilo kotě - venku za prosklenými dveřmi vedoucími na terasu. Šmrdolilo se tam, až mi ho přišlo líto, takže jsem pootevřel dveře na terasu.
V tu chvilku Irda nahoře v pracovně vyletěla z pelechu a začala štěkat.
Kotě jsem hned vystrčil ven a dělal jako by nic. Takže: jak to mohla Irda vědět? Slyšet? My občas chodíme na terasu, otevíráme dveře, zaboucháváme je, ona nikdy nereaguje. Ucítila pach toho kotěte? Copak mají ty aromatické molekuly vrtuli nebo raketový motor, aby v několika vteřinách překonaly vzdálenost pětadvaceti metrů a pronikly do patra po klikatém schodišti? Nevím. To jsou ty momenty, kdy moje skepse vůči "věcem vymykajícím se vědě" polevuje. Oni ti psi někdy vědí něco, co vědět fyzikálně nemohou. A vědí to. Třeba je to něco, o čem se za nějakou dobu budeme učit v hodinách fyziky. Psí instinkt? No to přece jsou... lambda vlny, nebo tak něco.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena