V komoře je myš
Ve špajzu, tedy ve špajzní skříni, se nám usadila myš. Šmejdí tam a nejvíc jí chutnají bebéčka, ty sušenky, která máme rádi ke kafi. A Iris je má ráda při jakékoli příležitosti.
Byl jsem týden v cizině, s domovem spojen via SMS zprávy. Myš trvá, dozvídal jsem se na vzdáleném konci světa. Se mnou přijde zákon, sliboval jsem. Ljuba nakoupila pastičky a po návratu jsem je nastražil.
Druhý den jsem pasti kontroloval. Nástražný sýr myš ožrala velmi opatrně. Dnes večer líčím podruhé. Uvidíme, zdali se osvědčí zásada, že s jídlem roste chuť a že drzoun je čím dál drzejší.
Ljuba konzultovala případ s Annou Marií. Zmínila se své dceři, že Iris, kdyby byla co k čemu, myš by vyčmuchala a vyhnala.
"To by byla hloupá," namítla Anna Marie. "Moc dobře ví, že z bebéček sušenek dostane jen desátek, kdežto od myši ožraná bebéčka dostane všechna!"
Takže tak. Past jsem nalíčil. Napadlo mě, že jsem vlastně taky vrah zvířat! Jako všichni padouši jsem ale dokázal svědomí uchlácholit.
Nejsem vrah zvířat toho typu, co masakruje srnky a jeleny. Nalíčil jsem past a budu rád, jestli přes noc past spustí. Jenže pokud tu myš takto zabiju, nebude to pro radost. Kdybych se s ní mohl dohodnout, uplatit ji kartonem bebéček, aby si ho vzala a natahala do díry v mezi a už se nevracela, na ten kšeft bych šel. Což nelze a musím ji zabít, abych se jí zbavil. Nezabíjím ji proto, abych se ubezpečil, jaký jsem pašák.

V komoře byla myš
Ve špajzu, tedy ve špajzní skříni, se nám usadila myš, o tom jsem referoval včera. ... pouze komiksové myši jsou ochotny obětovat život za sýr. Ty reálné za kousek chleba opečeného na oleji ..., sděluje čtenář pan Hrabalík. Tohle byla komiksová myš, chytila se a já ji odnesl do popelnice. Uvidíme, zdali to byl solitér, anebo nejméně opatrný člen rodiny. Obě dámy, Ljuba i Iris, odvracely hlavy a já se stal katem a hrobníkem zároveň. Mrzí mě, že zde není možná domluva. Vyprovodil bych tu myš i s nádavkem balíčku bebéček, kdyby se chtěla vypakovat dobrovolně.
Před lety, když jsem pracoval na povídkové sbírce Vejce naruby, jsem psal na chalupě kamaráda Kovaříka v Bukovníku na šumavě. Chodila tam za mnou myš, dal jsem jí jméno Čučundra. Krmil jsme ji, ona se mě nebála, batolila se mi u nohou a já psal a psal, pěkně u kachlových kamen v kuchyni.
Byla to idyla, však jsem taky psal sci-fi o technologiích třicátého století!

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena