Už je tma, nejdeme
Stalo se po dlouhé době poprvé, že Gari s Norou odmítly jít na třetí, tedy večerní procházku. Kupodivu Nora by možná šla, nechala by se přemluvit, ale jindy tolik akční Gari dala najevo, že ne a basta fidli, nikam se nepůjde, jenom na pelech.

Že by to bylo tmou? Stalo se to v sobotu. Teď píšu tyto řádky taky večer. Taky je tma. Přece jen Gari s Norou s Ljubou šly. Co to do nich v sobotu vjelo?
Třeba se rozhodly držet šábes.

Nelíbil se nám
Odpoledne jsem jel cosi koupit v Hornbachu. Snad nemusím ani psát, že se mnou jela Nora. Miluje cestování a kdybych jel do železářství bez jejího doprovodu, nemohl bych se jí po návratu podívat do očí.

<p>Zaparkoval jsem. Lezu z auta a najednou se ke mně přitočí chlapík, jestli prý nechci koupit vrtačku. Nejdřív mě napadlo, že snad on chce koupit vrtačku a ptá se mě, jestli tam prodávají vrtačky, ale hned mi došlo, že mi chce vrtačku naopak prodat. Řekl jsem mu, že vrtačku opravdu nechci.

‟Je pěkná. Akumulátorová,‟ naléhal. Vtom už Nora ze zadního sedadla začala vrčet. Docela dost vrčela.

Nelíbila se mu. Mně taky ne. Chlápkovi se nelíbila Nora a ke mně asi taky nepřilnul. Šel tedy tu vrtačku nabízet jinému hejlovi. Třeba někdo přijede bez podezíravého psa.

Pravda o zdrhlém pejskovi
Hašek píše ve svém Šejkovi o kradení psů. Zmiňuje se tam o situacipsa, který se vyděšeně rozhlíží a ve tváři má výraz „ježišmarjá, já jsem se ztratil‟. Skutečnost ji jiná.

Ztracený pes je blažený. Jednoho takového jsme potkali dnes ráno s Gari a Norou docela hluboko v lese, u borové oplocenky, už na území sousedního Oleška. Přiběhl, nevšímal si nás. Snad ani obojek neměl. Tvářil se velmi podnikavě, po chvilce objevil díru v oplocence a šup, už byl uvnitř. Žádné zděšení na něm vidět nebylo.

A to jenom připomínám dnešní příhodu. Nebyl to jediný zdrhlý pes, kterého jsem kdy potkal. Musím říct, že Gari a Nora nikdy, doslova nikdy, nezdrhly. Že se někde sekly a musel jsem si dojí, hlavně do dělá Nora, to je jiná věc. Ale nezdrhnou mi nikdy. Holt, s Ljubou jsme je vycepovali, že je u nás nejlíp.

Nora mučednice
V neděli odpoledne jsem se chystal zajet do hobbymarketu koupit nějaké zbytečnosti, na kterých si ověřím, že jsem levej jak šavle a všechno zvorám. Vycítila to Nora. Držela se mě jako stín a na slova „mazej domů‟ odpověděla pohledem tak zoufalým, že mi nezbylo než ji naložit do auta a vzít s sebou.

<p>Celou dobu, co jsem nakupoval zbytečnosti, prochrápala. Vrátili jsme se a Gari nás čekala před barákem. Nevím, co si povídaly, ale předpokládám, že jí Nora řekla toto:

‟Je to strašnej život. I v neděli se s ním musím harcovat po těch jeho horoucích peklech!‟

Zklamaný pes
Nora mi ráda dělá závozníka. Bez ní bych nemohl ořezané větve odvézt do kontejneru. Nikdy by mi to neodpustila. Na velký nákup ale jezdí v´dvojnásob ráda. Ví, že dostane dobrotu. Vykládku do kontejneru prospí na zadním sedadle , ovšem výsledek nákupu nedočkavě vyhlíží.
Ví, že dostane dobrotu.

Tak i dnes se uvelebila vzadu v autě a když jsem šel s košíkem do krámu, sledovala mě očima. Nakoupil jsem. Na dobrotu nezapomněl. Jenže když jsem chtěl platit, ukázalo se, že mám vybitý telefon.

Naštěstí mám v autě železnou zásobu pro případ CASH ONLY. Jdu tedy pro prachy. Nora nadšená, ale… kde je dobrota? To zklamání, když jsem ze skrejše vylovil prachy a šel zpátky do krámu. Zoufalství!

Mělo to happy end. Dostala dvě dobroty.