Už i Garinka
Párkrát jsem se tu zmiňoval, že Gari už nevyskočí do auta. Pořád ještě dosáhne předními tlapkami na okraj sedadla , ale musím jí pomoct, sama by tam nevylezla. Začíná ale brkat na schodech a dnes jsem ji poprvé viděl klouznout na dlaždičkách.

Je o – skoro – dva roky mladší než Nora. Navíc, má naštěstí v pořádku páteř takže dokáže běhat normálně psím způsobem, kdežto Nora se při chůzi (o běhu se nedá mluvit) ladně vlní a klade nohy přes nohu, jako modelka na předváděcím molu. Budu ji taky muset nosit po schodech? Zatím to tak nevypadá. To je dobře. Užívejme každého dne, kdy jsme zdraví. Psi i člověkové.

Do lijáku nejdu
Hrozili, že bude pršet od rána. Naštěstí se jako obvykle netrefili, takže ranní okruh jsme odbyli – bylo to v suchu, jak se hezky říká v přeneseném slova smyslu a tentokrát i doslova. Pak holt začalo pořádně pršet a o suchu nebylo ani řeči.

Do toho nejdu… řekla Nora Ljubě. Já byl v suchu, protože jsem byl v Praze na pracovní schůzce. Ljuba tedy šla jenom s Gari. Když jsem se vrátil, Nora do mě strkala čumákem. Umím číst, co to znamená: Tys mě tu nechal! „Vždyť bys stejně ani nechtěla,‟ argumentoval jsem. Marná snaha. Výčitka, to je stejně hodnotná radost, jako procházka. V lijáku dokonce mnohem lepší.

Bylo to o fous
Na večerní procházku na Prasečák jsme vyšli v obvyklou dobu. Volal David, jak že u nás prší. No, nepršelo. Divil se. V Praze že leje jako v Thajsku, a to je co říct.

Otevřel jsem si na mobilu Windy a podíval se na radarovou mapu. Taková je dnešní doba. Realita není to, co vidíte kolem sebe. Realita je zobrazená na monitoru. A tam to bylo jasné: všude leje, jenom kolem modrého puntíku (to jsem v tom momentě byl já s Gari a Norou) je sucho. Připadal jsem si tak trochu obklíčený, jako Moravan u Hvězdy. Vzali jsme to zrychleným tempem zpátky a vrátili se domů za sucha. Teď už nejsme suchý ostrůvek. Teď jsme v jádru lijáku. Unikli jsme o fous.

Lovečáci? Na baterky!
Na obranu Gari a Nory dlužno podotknout, že veškerá výchovná snaha vedla k tomu, aby nic nehonily a nelovily a však taky nic neloví a nehoní, leda kocoury. Ale i to velmi opatrně – teď už je to jen symbolická honička, ale za mladých let určité šance byly, ale i pak si držely odstup. Zkrátka, nic nehoní, ale mohlo by to mít meze…

Třeba za situace, kdy holub vlítne do obýváku. Nebyl jsem u toho, mám to zprostředkované. Holub vletěl otevřenými dveřmi. Ljuba otevřela co šlo, ale holub lítal všudy možně a všechno posral. A co Gari s Norou? Prostě… odešly. S tímhle nechceme mít nic společného. Nedivím se jim, ale trochu snahy projevit mohly…

Ljuba nakonec holuba vypudila pomocí síťky na lovení listí z jezírka.

Jak na klíšťata
Metoda je jednoduchá. Pejskové mají obojky se všitou páskou proti klíšťatům. Nefunguje to stoprocentně, ale celkově se dá říct, že klíšťata nejsou problém. Sezóna je v plném proudu a od začátku roku jestli jsme objevili a ulovili dvě, tři klíšťata, tak je to moc.

Až dnes… Svědila mě levá ruka… koukám a je to klíště. V tu ránu mě začala svědit druhá ruka a zase klíště! Úplně symetricky, taky si byla podobná, možná dvojčata…

Co t tím? Až mě potkáte s obojkem na krku, tak vězte, že nepatřím do LGBT skupiny, oddělení SM, ale že je to opatření proti klíšťatům. Ledaže bych našel něco jiného.

Nevěřte nikomu, ani…
Předpovědi počasí dnes věří opravdu jenom asi hodně naivní děti. Naučil jsem se orientovat podle radarových map. Na nich vidíte celkem jasně, jak to s oblačností vypadá a protože je tam časová osa, poznáte, jak to bude v příští hodině, dvou vypadat.
Tedy, myslíte si, že vidíte.
Vyrazil jsem s vnučkou a pejsky na odpolední okruh. Bylo celkem dusno, ale to je tak nějak pořád. Mrknu na radarovou mapu. Jde mrak jak bejk. Vzal jsem si bundu. Jdeme tedy po obvyklé trase, vzhlížím, a pořád nic. Kouknu na mapu na mobilu. V tuhle chvíli bych si měl lebedit v bundě a chválit se za prozíravost. Ono nic.
Nezmokli jsme. Nicméně se tážu: komu tedy mám v oboru počasí věřit?

Jednou to přijít muselo
Noře je patnáct. Po vosách chňapá celý svůj dlouhý život. Štípanců utržila bezpočet. Až dnes… do jazyka. Přišla, jazyk jí visel z tlamy a koukala, abych s tím něco udělal. Řekl jsem jí něco v tom smyslu, jako že vidíš, ty blbá, dyť ti to říkám pořád, nech ty vosy na pokoji. Co jiného jsem měl udělat?

Pomyslela si o mně, že jsem blbec a šla někam do ústraní. Co jiného měla dělat?