Onehdy se k nám připojil velký černý pes, běžel bez pána. Choval se naprosto nenuceně. Dával najevo, že tudy prostě jen tak jde a že je to shoda na něm nezávislých okolností, že po stejné trase jdou dvě psí slečny.

Ty se o něho nezajímaly, Garinka s Norou se málokdy o někoho zajímají. Taky dávaly najevo, že jen tak jdou a mají svoje zájmy zcela nezávislé na jeho zájmech.
Woodstocková louka je dost veliká, proto se na ní ty woodstocky konaly, a byl jsem tedy zvědav, jak dlouho ten vzájemný nezájem vydrží.
Pak najednou ten tulák zmizel. Zřejmě někde objevil nový objekt nezájmu.

Jak k dílu

Byl to pokus s výsledkem snadno odhadnutelným. Chtěl jsem něco dělat na zahradě. Nechal jsem pootevřené dveře do předsíně a další dveře z předsíně do garáže a roletu jsem nechal tak asi metr od země. No a na zahradě jsem byl deset minut a už přišla. Kdo? Samozřejmě Nora. Našla si klacek, žvejkala ho, lehla si pět metrů ode mne a tvářila se přísně. Něco jsem dělal i se zahradní hadicí. Nora ji nemá ráda (nikdy jsem ji nepostříkal!), a proto se vzdálila, ale ne z dohledu.

Gari zatím ležela doma na pelechu a čekala, až si to všechno odpracujeme. Podotýkám ale, že v tomto případě úsloví jak k dílu, tak k jídlu neplatí. Obě se mají k jídlu zcela identicky.

Kvílení

Už je to tak, stárnutí doběhlo Norinku a se stárnutím souvisejí neduhy. Do auta ji musím ručně nasazovat už delší dobu a má potíže vyběhnout schod. Jak kdy. Někdy vystřelí nahoru svižně jako Gari, ale třeba včera večer – slyším zdola kvílení, jdu se podívat, co se děje a Nora stojí dole a naříká.

Stačí, abych k ní sešel a pak se s ní nahoru vrátil. Ona vyjde bez postrku, musí ale vědět, že mě má za sebou. Přitom se mi nezdá, že by venku hůř viděla.

Je to starunka. Přišlo to nepříjemně brzy, je jí osm. Jestlipak to nebude tou psinkou prodělanou v raném věku, dřív než k nám přišla...

Kuklíci ve střehu

Snídáme v obývacím pokoji, Gari s Norou dospávají na svých křesílkách. Každá má svoji deku, obě jsou zachumlané, zakuklené – jsou ve stavu kuklíka. Přirozeně že nic nevidí, mají hlavy omotané dekou. Já bych to nesnes, ony to milují.

Najednou Nora (vždycky je to Nora) vylítne. Složitě se vymotává z deky, to už se ven z deky dere Gari. Poplach nejvyššího stupně. Proč? U sousedů se na střeše promenuje kočka.

Jak se Nora dozví, že kočka jde po střeše domu vzdáleného, střízlivě odhadnuto, padesát metrů, když má hlavu omotanou dekou a nic nemůže vidět?
Napadá mě jediné vysvětlení.
Kočka dupe.