Začaly hony
Chraň pánbůh, že by se hony jakkoli týkaly Gari a Nory. Ani jedna, ani druhá neslyšely výstřel. Dnes jsme při procházce zahlédli srnku. Koukala na nás, my koukali na ni a šli jsme dál. Srnka naše pejsky nezajímá, není s ní žádné legrace. Zkrátka, na žádném honu ani Gari, ani Noru neuvidíte.

Já hony taky nevyhledávám a nikdy jsme na žádném nebyl a při tom zůstane. Jenom že jsem v sobotu viděl myslivce, jak se k honu houfují – s pejsky. Zaujalo mě, že mají červené kamizoly, vypadali spíš jako popeláři než jako lesní mužové (a snad i ženy, nevšiml jsem si). Asi proto, aby se nepostříleli. Držím palec, aby jim to vyšlo (a zvířátkům, aby se jim vyhnula).

To není možný!
O víkendu se u Anny a Patrika sešla celá rodina mé ženy, především dámy. Každý rok takto vyrábějí adventní věnce. Večer pak Ljuba přinesla domů dvě velké nákupní tašky. Měla v nich propriety na výrobu věnců. Nechtějte po mně vyložit, co všechno je k výrobě věnců potřeba. stačí ujištění, že nic z toho není poživatelné.

Přinesla tašky do kuchyně a položila je na zem. Přihnala se Gari a vrazila hladu do jedné tašky.

‟Není tam nic k žrádlu, Gari,‟ nabádal jsem ji. Nedbala. Až po chvíli zjistila, že mám pravdu, ale protože naděje umírá poslední, vrazila hlavu do druhé tašky.
‟Tam taky nic není,‟ neodpustil jsem si. Nakonec se pokusů vzdala a věnovala mi poslední pohled, ne moc vlídný.
Ten váš advent je úplná blbost, četl jsem v jejích očích.

Záhada rychle vysvětlena
Večerní procházka. Gari červený svítící obojek, Nora modrý, barva čertovská a andělská. Nora mi capá po boku, Gari je zvěd v předstihu. Je jasná obloha s hvězdami, zítra by mohl být hezky. Jede auto. Zavolám Noru, aby se nepletla. Vpředu se rozsvítí žlutý majáček. Aha, řidič otevírá dálkovým ovládáním bránu. To znamená, že Gari vleze dovnitř a bude zkoumat.

Vidím, že se brána otevírá, červené světélko se blíží k majáčku. Gari ale mine otevřená vrata a běží dál! Co se to děje? Ztratila výzkumnický elán?

Neztratila. Z otevřených vrat vychází velký černý přísný pes a vítá přijíždějící auto.

Nepřítel před branami
Sedíme v obýváku, já na křesle, Gari s Norou na svých křesílkách. Čtu si, pejskové dřímou. Venku se mihne stín a na okraj jezírka přistane volavka. Zadívá se na siluety hibernujících ryb v jezírku. Pohnu rukou. Volavka okamžitě odstartuje.

Jak velká je paměť ptačího mozku takové volavky? Není radno ji podceňovat. Pokud si pamatuje dobře, nic proti tomu neudělám. Nebudu pořád za oknem, abych včas pohnul rukou. A pejskové? Ti podřimují… pokud nejsou v prudkém pohybu a to by je volavka uviděla už zdaleka.

Útěk v řetězech
Zase ty titulky… Nešlo ani o řetěz, ani o útěk. Nicméně shoda tu byla. V paměti mám film Stanley Kramera s Curtisem a Poitierem v hlavních rolích o dvou trestancích vzájemně spoutaných řetězem, kteří, jak název filmu spoiluje, uprchli. Takže k pejskům. Byli jsme na výletě v plné sestavě. Auto jsme nechali na kopci nad údolím a po šesti kilometrech jsme se vraceli. Ljuba měla nápad, že já půjdu s pejsky dál tím údolím a ona že vyšplhá (je kaučuková) nahoru pro auto a já dojdu s pejsky na konec údolí a mezi tím ona vyleze pro auto a sjede k ústí údolí a tam nás vyzvedne.

Skvělý plán, až na to, že zmizela a odnesla vodítko a já s pejsky osaměl. Nezbylo než je vzájemně přivázat šálou. Gari by se mnou šla bez odporu, ale Nora se snažila běžet za Ljubou. Bylo to napínavé. Že to dopadlo dobře můžete odhadnout z toho, že čtete tento referát. Nejsem tedy někde v temném údolí zaškrcen šálou se dvěma kvílejícími psy po stranách bezvládného trupu.

Vrtá mi hlavou

Nevím čím to je, logiku to nemá žádnou, spojitost neexistuje. Ale nemůžu se té otázky zbavit: čím to přijde, že se mi při pohledu na Gari vybaví v mysli tento klenot světového malířství?

Předvánoční kolize
Ljuba chce mít před svátky všechno hezké a naleštěné a proto koupila pejskům i nové povlečení do pelechu. Hned bych si tam lehl taky: je to měkoučké, něco jako samet, ale neklouže to, spíš hladí. Chápu, že vzor „s ovečkami‟ psa nezaujme, nicméně faktem zůstává, že to jsou povleky s ovečkami. Přímo zvou k ulehnutí a zachroumání a zahajání. Takže co?

Přišla Gari. Opatrně přistoupila k pelechu, čuchla a podívala se na mě. Co jwe to za svinstvo? Pokrčil jsem rameny. Nový pelech. Tak jo, dala najevo Gari a opatrně, se zjevným přemáháním, do nového pelechu ulehla.

Přišla Nora. Mám dávat hádat, jaká byla reakce?

Hádanka neboli skrývačka
Napsal mi pan O.J., jestli by nebyla fotka s ovečkami. Pro vysvětlenou, včera jsem tu psal, že Gari s Norou dostaly nové pelechy s ovečkami a že se ošklíbaly, protože Ljuba pelechy vyprala. Abych dostál povinnosti zpravodaje, dodám, že dnes už je všechno v pořádku a pelechy je už svou čistotou neodpuzují. Pokud jde o fotku, zde je – spolu s výzvou: Hledejte Gari!