19.3.2024 | Svátek má Josef


BEST OF HYENA: Taková ztráta Gariny

29.5.2020

Gari se občas zdejchne. Zmizí. Jako onehdy – přesně se to stalo v pátek. Na procházce s pejsky byla Ljuba, já jel na kole (elektro) nakoupit. Vracím se a vidím padesát metrů před sebou Ljubu s Norou. Dojedu ji a ptám se, kdepak má Gari.

Žádné vzrušování, to je klasika. Jakmile Gari vidí otevřená vrátka, už vlítne někomu do zahrádky a šmejdí tam. Takže je to jasné, ještě na rohu ulice byla s výpravou, ted někam zapadla.
Ale kam?

Ljuba odvedla Noru domů a já na tom kole (elektro) objížděl okolí. Nahlédnu přes jedna, druhá, třetí vrátka. Gari nikde.

Zkrátka, nebudu to dělat napínavé, ona to zase taková záhada hlavolamu nebyla. Gari nejen vběhla vrátky do zahrady, ona vběhla do garáže zrovna když se zavírala vrata. Takže naše sousedka, paní M., objevila v garáži zaparkovaného našeho psa. Klasika. Myslíte, že si z příhody vzala Gari poučení?
Pokud si to myslíte, jste vedle jak ta jedle.

Nemohoucí

Už je to docela dlouho, co musím Noře pomáhat nastoupit do auta. Gari, ta na své místečko na zadním sedadle skočí jako laňka, zato Noru musím přimět k tomu, aby aspoň položila aspoň tlapku aspoň na práh a pak ji tam musím vnést. Mimochodem, to zadní sedadlo mají vyhrazené jaksi permanentně – koupí se k tomu účelu takový pytel, má to díry, aby se daly upnout bezpečností kšíry, a skvěle to chrání sedadla proti chlupům a blátu.

Takže Nora je tak trochu nemohoucí, přinejmenším co se nástupu do auta týká. Onehdy jsme šli kolem rybníka, byla tam zídka, asi tak třikrát vyšší než je práh mého auta. A Nora hup a už byla na druhé straně. Kouknu a ona tam leklá ryba. Zařval jsem a Nora hup a už byla zpátky.

Najednou byla mohoucí. Měl bych na zadní sedadlo svého auta umístit leklou rybu.

Taky to umí

Když jdeme terénem, obvykle je to tak, že Gari běží někde vepředu a čmuchá a kouká a shání. Nora jde pár kroků přede mnou a jakmile narazíme na rozdvojku cest, otočí se a v očích má otázku: Kudy? Ukážu, Nora nabere směr, já křiknu Gari, tudy jdeme, Gari sebou škubne a letí a nabere správnou trajektorii a tak to jde pořád pryč.

Málokdy je to jinak. Jako včera. To se zase Nora někde zasekla, Gari šla přede mnou a jako by si byla vědoma vážnosti svěřené úlohy. Na rozdvojce se zastavila, otočila se, já ukázal a ona pokračovala správným směrem. Takže to není jen tak obyčejný magor.
Je to odpovědný magor.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena