V pondělí ráno jsme se báli bouřky, ale v úterý večer, to bylo pořádné bání, to jsme se báli super, aspoň někteří. Napadlo mě, že mě Nora pokládá za odpuzovač blesků. Jako že je hromosvod a ten blesky přitáhne a odvede do země, já že je ženu někam pryč. Nehnula se ode mne ne na krok, ale ani ne na centimetr. Byl jsem s pejsky sám doma, Ljuba hlídala malého. Seděl jsem v obýváku s Norou přilepenou k noze a za oknem to bylo opravdu drsné – a to jsem jí neřekl, že podle toho, co vidím, ta opravdová bouřka je ještě hodně daleko od nás. A Gari?
Ta ležela od soumraku v pelechu. Šel jsem se na ni podívat, jestli netrpí. Ležela ve svém pelechu, nikoli v pelechu Nory. Což je známka hlubokého duchovního pohnutí, tedy snad i bání. Superbání.
Rána osudu
Dolévám pejskům vodu do misky a rozsvěcím lampičku. Pozorují mě ze svých pelíšků s podezřením, dá se dokonce říct, že nevrle. Mají svoje zkušenosti.
Dolévá vodu, přestože je miska ještě skoro plná? Rozsvěcí lampičku? Proč, když venku svítí sluníčko?
Je to jasné. Pán chce s paní večer vypadnout a budou někde trajdat a vrátí se pes ví kdy a nechají nás tady úplně samotné. Co když přijde bouřka anebo, na to aby pes raději nepomyslel, co když budou rachejtle?
Ano, život není růžové peříčko, ani psí, ani lidský. Někdy dopadne na psy i tak strašná pohroma, jako že páníčkové jdou s kamarády na večeři.
Tuláček
Pěknej tuláček! Pořádné psisko to bylo. Nebožtík Bart by si pomyslel, konečně vidím jak se patří jedlého psa. Měl postavu rotvajlera, ale byl chlupatý a tuze špinavý. Neměl obojek. Vůbec se netvářil zoufale, jen se hleděl klidit. Kdepak asi takový pes spí? Což o to, ale co žere?
Štěstí neklade takové pošetilé otázky.
Máme psy plus rybičky
Že máme psy, ví i ten, kdo čte tento web jen opravdu ledabyle. Ti pozornější vědí o jezírku se čtveřicí kaprů. Těm nejstarším v něm je patnáct let plus (nepřišli k nám coby novorozeňata). A letos jsme si poprvé všimli potírku!
Napočítal jsem celkem dvanáct maličkých pidirybek. Možná, že se akt vylíhnutí už někdy předtím odehrál, ale bylo by mi divné, že by to ušlo… což o můj zrak nejde, ale Lubě neujde žádné smetí a tohle je zatím jen takové rybí smetí. Inu potěr. Je ale možné, že jsme si nevšimli a ti rybí veteráni potěr vychytali a sežrali. Všiml jsem si toho předevčírem, ve středu tam ještě byli. Čtu rady, že bych je měl vylovit a dát stranou. Kam stranou? Do vany? A co s nimi? Myslím ale, že mě čtveřice rybích veteránů těchto starostí brzy zbaví.
Zmokli jsme, ale málo
Celý den vyhrožovali brutální bouřkou a navečer přišla. Pejskům jsem nesliboval kdovíjak dlouhou procházku, ty mraky na obloze jsem viděl jasně. Vzali jsme to tedy celkem zkrátka, jenom kolem bloku, vyčurali se a protože začalo pršet, byli rádi, že jsme se vrátili do teplíčka. Pak jsme seděli na verandě a koukali na ty mokré provazy svazující nebe se zemí.
Je to hezké, nebo mizerné léto? I dnes bylo několik krásně slunečných hodin. Užil jsem si je a jsem za ně vděčný. Taky jsem rád, že sprchlo, všechno je teď krásně zelené. Co převáží, je to dobré nebo špatné?
Myslím, že je to v pořádku.
Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena