Po čtrnácti dnech se fotografická výprava Idifu organizovaná agenturou BTC EU vracela z Pekingu do vlasti. Koupil jsem si na letišti krabičku sušenek za 12 juanů (krát tři= 36 Kč) a chtěl jsem zaplatit poslendí stojuanovou bankoovkou (= 300 Kč), která mi zbyla. Roztomilá čínská kasírka mi dala najevo, že mi nehodlá dát drobné zpátky. Nakonec jsem těch dvanáct jonáků vydoloval a odcházel se sušenkami.
Potkal jsem kolegu spolucestováče, který si nesl limonádu. Okamžitě jsem dostal žízeň a z ledničky v onom letištním obchodě jsem tedy též vytáhl limonádu za 4 juany (=12 Kč), z peněženky vylovil bankovku s pětkou na jedné straně a úderníky na druhé straně a znovu šel k té milé aksírce. Když spatřila bankovku, zase začala brebentit.
Vzplál ve mě hněv opice makaka. Dejme tomu, nechtěla mi vrátit 88 juanů na stovku. Ale že mi nechce vrátit jednoho jonáka z čínského bůra?

"Tak si toho jonáka nabouchej do kecek, děvenko," pravil jsme vlídně, bankovku s pětkou položil ke kase a odcházel s limonádou v ruce.
Ujdu deset kroků a za mnou brebentění. Kasírka cupkala, aby se mnou krok udržela a mávala bankovkou.
A to mě osvítil duch svatý. Oni mají Číňané i něco jako haléře, a těch 5 fufníků má cenu našeho třicetníku... Ano, bankovka na třicetník patří ke zvláštnostem jejich peněžní soustavy.
Z pyšného bílého ďábla, který nadutě pravil "zbytek si nabouchej do kecek" se proměnil omlouvající se strýc Podger. Vyždímal jsem skutečnou pětijuanovku, dal ji té dobré duši a vrátil jsem se k naší skupině, abych vyprávěl o své poslední (a rozhodně ne jediné) podgerovštině.
A k dovršení všeho ta hodná holčina mi přinesla toho jednoho jonáka nazpátek! Nenabouchala si ho do kecek.
Měl bych to udělat já, na připomenutí, že nadutost je vždy hloupá, byť částečně omluvitelná únavou.

Obrázky z Číny:

Ten pán, co si kupuje škorpiony a koníky k večeři NEJSEM já.

Utkání se žravou opičkou
Zde je o mém dvouvteřinovém dobrodružství.
Hora Emei leží vprovincii Sečuán a je to jedna ze čtyř posvátných hor čínského buddhismu. Zvlášť Ljuba se na návštěvu těšila, protože kláštery na tého Hoře obočí se věnují bojovým uměním už pět set let a jsou podobně proslulé jako oblast Shaolinu a Wudangu (cvičí se tu, ale jinde než kam mohou přijít bílí ďáblové a jiní turisté). Lze zde sledovat úsvit a "moře mraků". Zde jsme měli smůlu na počasí, úsvit se sice konal, ale ZA mořem mraků, a moře mraků nebylo bohužel POD vrcholkem, ale NAD ním, a všechna čest, podobnou mlhu jsem nespatřil od roku 1973, kdy jsem v mlze zabloudil na Proseku.

Na horu Emei vede lanovka, ale ne úplně nahoru - od stanice lanovky až na vrchol musíte putovat asi půl hodiny po strmě stoupající stezce s mnoha schodišti. Na jednom místě - nedaleko od výstupní stanice lanovky - žijí opice, jsou to tibetští makakové. Se zvědavostí opiček mám své zkušenosti z Keni a Jižní Afriky, takže jsem se držel od opiček zpátky. Ale ne dost zpátky.

Nesl jsem si igelitový pytlík, v něm pyžamo a prádlo na příští den, toaletní potřeby a nabíječky k foťáku, notebooku, telefonu, zkrátka ke všemu, co dnes potřebuje cestovatel na cestě. No a jdu s tím pytlíkem a najednou hup, opička mi skočila na igelitku a začala obsah trhat a rozhazovat.
Už jsem viděl nabíječky, jak letí přes zábradlí do mlžné propasti. Z foťáků bych si mohl po zbytek cesty udělat těžítka. No a věděl jsem, co je to za škrábavou a kousavou potvoru, taková opice. Usoudil jsem, že je lépe být pokousaný a poškrábaný než zůstat bez nabíječek (za to rozhodnutí mi jednou postaví pomník Svatého Astona za mučednictví ve prospěch digitální fotografie) a popadl jsem tu potvoru za chlupatou pracku, která se právě vztahovala k nabíječkám.

No, chtěla mě škrábnout, naštěstí bunda od firmy XY (za mírnou úplatu jsem ochoten doplnit :-)) útok vydržela, tkanina se neprotrhla, takže jsem to odnes jen modřinami. Útok byl naštěstí jednorázový, ale bez ztráty kytičky se to neobešlo: opice mi vyrazila fotťák a ten spadl na obrubu objektivu a poškodil ji. Foťák fotí, objektiv je nadále objektivní, takže se vlastně nic tak vážného nestalo.
No a po cestě zpátky jsem si novou igelitku nacpal pod tu bundu od firmy XY.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena