Je úterý ráno, dívám se z okna a vidím bláto. Pak se podívám na našeho bílého psa a s určitou nostalgií si vybavuji blaho mrazivých dnů, které nám listopadové počasí už také předvedlo. Proti mrazu je jednoduchá medicína - teplý kabát. A pes si nezašpiní tlapky.

On si v blátě zašpiní nejen tlapky! Když běží, pečlivě si omítá celý spodek těla jako zednickou lžící. Musím ho vzít do náruče a vynést do patra, kde máme koupelnu. Tam ho vrazím do vany a sprchuju ho vlažnou vodou. Když už je Iris ve vaně, stojí klidně, zato při přenosu se vzpouzí a snaží se tlapami dosáhnout zdí. Musím kráčet přesně v ose schodiště a pak i chodby, jinak by Iris napsala blátem svůj protest na bílé stěny.

Tohle všechno se nemusí v mraze dělat. Dívám se na předpověď - kýžená nula se objevuje až v sobotu. Mám se tedy na co těšit.

V hodině dvanácté

Včera večer jsem přijel domů s novými zimními pneumatikami Nokian a dnes rán je sníh. Tak tomu se říká... nezodpovědnost? Klika? Precizní časování?
Všechny tři náhledy mají své opodstatnění.
Ty kluku nezodpovědná, tolik jsi měl času a tys to pořád odkládal, dyť je teprve listopad, to bylo vykrucováního. Musel jsi jet kvůli gumám až do Liberce, co? Kdybys nebyl lempl, mohli ti to udělat za dvě stovky v Ohrobci a bez čekání. Ještě začátkem listopadu.
Ty kluku klikařská, jak ty to děláš? Všechno ti klapne. Tebe by neměli pouštět do Monte Carla, ani na zimních, ani na letních gumách.
Klobouk dolů před tím načasováním. Proč se honit, když to není potřeba? Člověk musí umět hospodařit s časem a ty to dovedeš, klobouk dolů!
Tedy, dneska klobouk dolů ne.
Vono sněží.

Strýc Podger křtí knihu

Včera jsme křtili knihu Imperium bohemorum (viz zde), sbírku povídek z vydanou nakladatelstvím Albatros, v níž mám povídku Rudolfinské mysterium. Slavnost se měla konat od půl páté. Odpoledne jsem měl nějaké řízení v centru. Někdy před půlkou mi volá Jiří Walker Procházka. Že prej, jak to, že tam nikdo není, na té autogramiádě?
"A kdepak jsi?" ptám se.
"No přece v Luxoru," odpověděl.
"Aha," řekl jsem. "Tak to je jasný. To je tím, že seš vůl, ponivač to není v Luxoru, ale u Kanzelsbergra dole na Můstku, v Domě knihy."
Takže jsme se sešli na prostředku Václaváku a došli do Domu knihy a tam se křtilo Imperium Bohemorum a vše bylo, obrazně řečeno, zalito sluncem.
Jenomže to kamarádům vrtalo v hlavě, jak mohl ten Procházka bejt tak blbej, že šel do Luxoru a ne ke Kanzelsbergrovi? Tak se ho na to zeptali.
"No," řekl Procházka, "já si přečet v Neviditelným psu, že je to v Luxoru!"
"Tak bacha," povídám, "já o tom do Neviditelnýho psa nic nepsal."
"Ono to nebylo přímo v Neviditelným psu, ale v Sardenu," řekl Procházka.
Sarden, to je sci-fi rubrika Neviditelného psa.
"Kdopak to tam asi napsal, takovou blbost?" pátral jsem.
"Voni to převzali z neff.cz, zněla odpověď.
A namoutě kutě, já každýho zval do Luxoru, na té mé osobní stránce. Docela srdečně, aspoň, že tak.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena