BEST OF HYENA: Střetnutí s motýlem
Má několik částí. V té první je vstup, tedy pokladna, šatna, záchod, stánek se suvenýry. Pak je takový meziskleník a z něho se jde jakýmsi podchodem, který vede kolem velikých akvárií. Projdete dalšími skleněnými samootevíracími dveřmi a jste ve skutečných tropech, ve vedru a horku motýlového pralesa. Mimochodem, doporučuji fotografům jít na toto fotosafari s foťákem pod košilí, aby se ohřál, jinak fotograf musí čekat i půl hodiny, než se teplota vyrovná a zmizí zamlžení objektivu.
Takže jsme vešli do skleníku a po chvilce spatřili prvního motýla. Čekal jsem projevy radosti, no a vida, spíš starost zračila se v obličejíku mé vnučky. Po chvilce přiletěl nádherný modrý motýl formátu A5 a sedl jí na rameno. Vyděsila se, jako kdyby na ni spadla ze stropu tarantule. No a pak, když jsme šli dál a najednou dva motýli se třepotali proti nám, nastal pláč.
Skončil jsem s Dominkou u stolečku před toaletou. Hodná paní ze suvenýrového stánku mi dala papíry a paní šatnářka půjčila tužku a maloval jsem pohádky, o Popelce a taky princezně, kterou zaklel zlý čaroděj do stromu a všechny pokusy důmyslných princů ji vysvobodit ztroskotaly, dokud nepřišel statný Dáda. Ten nakopal čaroděje do zadku a donutil ho princeznu odčarovat.
Z motýla zbyla jen vzpomínka. Davidovi a Thao pak Dominika vysvětlovala, že její děs byl oprávněný.
"On si mi sedl na rameno," vykládala s velkou vážností.
Uvidíme, jak to dopadne napřesrok, rád bych výpravu zopakoval.
O žárovce šetřivce
Žárovky šetřivky povinné mocí úřední patří k příznakům dnešní doby. Jsou drahé, dávají mizerné světlo, podle všeho jsou zraku nebezpečné, pročež jsou úředně nařízené, což bude trvat do doby, než se ukáže, že na nich firmy vydělávají ještě víc než na původních žárovkách s uměle zkracovanou životností, takže budou zakázány nebo ještě dra19.4.201019.4.2010žší anebo co já vím, co si zachránci světa vymyslí. Laboruji s nimi jistě už patnáct let a všechny dosavadní pokusy byly neblahé.
Jednu takovou žárovku jsem si našrouboval z důvodů experimentálních do lampičky na psacím stole. Při práci s počítačem mám rád, když tu svítí ještě něco jiného než monitor. No a onehdy, asi po dvou měsících svícení, to udělalo lup a lampička zhasla. Nechal jsem to asi den být a pak jsem vyštrachal ve starých zásobách klasicko užárovku, našrouboval a ona taky nesvítila. Zapnul jsem vypínač a ona svítila. Nevěnoval jsem tomu pozornost. Až asi za dva dny mě napadlo, že bych měl do Hyeny napsat přísný článek proti šetřivkám. Ta šetřivka mi dosud ležela na stole. Vzal jsem ji do ruky jako nějakého mimořádně hnusného brouka. Prohlížel jsem si ji zblízka. Ona má v sobě elektroniku, zřejmě velmi složitou! Co když je to odposlouchávací zařízení, napadlo mě. Oni by mohli dávat do té elektroniky cokoli. Jak poznáte z destičky osazené šváby, k čemu slouží? Třeba mě Oni sledují, napadlo mě v duchu Woody Allenova "že jste paranoici, ještě neznamená, že po vás nejdou".
No a byl námět na povídání do Hyeny.
Něco mi ale vrtalo v mé paranoidní hlavě.
Jak to, že jsem musel zapnout vypínač, když jsem našrouboval tu klasickou žárovku?
Napadlo mě vyměnit je, tedy vrátit šetřivku na původní místo.
Svítila.
Mám se teď šetřivce omluvit?
Ne! Nikdy! Raději smrt, jak říkal můj tatínek. Ona ta šetřivka bestie sama vypnula vypínač, patrně na příkaz Těch, kteří mě sledují prostřednictvím její tajemné nevyzpytatelné elektroniky.
Milá návštěva
V pátek jsem sekal trávu, poprvé v sezóně! No a když jsem zajel na pažit přilehlý k jezírku, něco se v trávě zahemžilo. Zastavil jsem, koukám - a ona to rosnička.
Bylo to teprve podruhé, co jsem rosničku spatřil ve volné přírodě. Poprvé to bylo loni nedaleko rybníka Rožmberka v jižních Čechách. Taky to bylo náramné setkání, jako skoro všechno je náramné, když je to poprvé. Jenže tam u Rožmberka je to opravdu příroda přírodní, vznešená a hluboká a široká a bystrozraká. Kdežto my tady ve Zvoli... No a vida, taky jsme příroda příroďácká, když nás rosnička poctila návštěvou.
Stačil jsem ji vyfotit a pak mi zmizela v nějaké škvíře mezi kameny vroubícími jezírko. Doslova jsem se cítil poctěn návštěvou toho miniaturního tvorečka s bambulkami na konci prstíků.
Copak tu dělal? Je čas klást vajíčka. Podle toho, co jsem se o rosničkách dočetl, měla to být samička, protože samečkové mají hnědý krček a tahle žabička ho měla bílý. Svěřila našemu jezírku potomstvo? V jezírku jsou ryby a taky tam žije spousta larev vážky, to jsou ukruně žravé potvory. Přál bych si, aby se nám tu rosničky vykulily a my měli v jezírku pulce a pak aby tu ty malé potvůrky poskakovaly.
Ano, tak rostou nároky. Měl bych si skromně říct: ano, přišla a odešla, děkuji za návštěvu.
Takže tak budiž.
Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena
