Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
BEST OF HYENA: Štajf noha
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
A. Sedláčková 31.1.2020 20:33Kdysi v dávnověku, když jsem byla malá, jsme se s bratry bavili, že naše čerstvě zakoupené malé prasátko má těžký život, protože je zavřeno ve chlévě za účelem vykrmení a zabití. Rozhodli jsme se to změnit a propašovali jsme jej do ložnice rodičů. Uložili jsme jej do čerstvě povlečených peřin a aby se nebálo, lehli jsme si k němu. Doma byla jenom babička a té začalo být brzy divné, že nás neslyší řádit jako obvykle. Začala nás hledat a náramně se podivila, když nás našla ležící v posteli. Prasátko bylo zakryté, takže se nejdříve lekla, že jsme nemocní. Vtom prasátko blahem zachrochtalo a ten tanec si nedovedete představit. Než se nám podařilo utéci, schytali jsme nepočítaných ran od běsnící fůrie, ve kterou se babička proměnila. U rodičů došlo taktéž k proměně a následnému výprasku, když přišli domů. A nebohé prasátko skončilo v tom hnusném chlévě. Lidi dovedou být fakt hrozní. |
|
|
J. Kraus 31.1.2020 11:23Jde to i bez deky. Když jsem byl malý, občas jsme s Punťou zaujímali posici vleže na boku, jeho tlapky kolem mého krku, moje ruka na jeho hřbetě a čumáky zkřížené a přitisklé k sobě. Na ten pocit naprostého bezpečí, nikdy později už nezažitý, se nedá zapomenout a skutečně se nikdy nestalo, že by nás někdo ve zlém úmyslu napadl. Až jednou, byl jsem nemocný. Jak rodiče odešli do práce, pouštěl jsem jsem Punťu zvenku, tedy ze zahrady, do pokoje. To bylo přísně zakázáno a oba jsme to věděli. On většinou podřimoval na křesle (zakázáno ještě přísněji), já dělal něco užitečného, třeba třídil sbírku nálepek. Jednoho dne, unaven zřejmě nálepkami, naše pohledy se střetly, já řekl "hop" a už to bylo. Zaujali jsme známou posici a bylo nám blaze, naše duše někde ve společné nirváně. Pak se stalo něco příšerného. Třesk dveří a v nich rozlícená matka. Punťa se vzpamatoval dřív a ve zlomku vteřiny jí proklouzl pod nohama ven. Jak to dopadlo se mnou, trudno povídat. A ten pocit vzájemného bezpečí se už nikdy, nikdy nedostavil. |
|
|
J. Kanioková 31.1.2020 14:53Díky pánové, moc fajn počteníčko |
